Pravomil: Když příběh o dobru a zlu skončí jinak, než by si většina přála

Pardubice – Ve Východočeském divadle byl k vidění příběh o dobru a zlu, který skončí jinak, než by si většina diváků sedících v hledišti přála. Spravedlnost, pravda a láska totiž zrovna nevítězí nad lží a nenávistí…

Strhující příběh Pravomila Raichla

S originální adaptací románu nositele ceny Magnesia Litera Petra Stančíka Pravomil zavítalo do Pardubic pražské Divadlo v Dlouhé. Hra Pavla Baďury a Tomáše Dianišky, který se postaral také o režii, vyprávěla strhující příběh Pravomila Raichla. Charakterního hrdiny, jenž je pro pravdu i svou vlast ochoten velkých osobních obětí. 

Neúnavný, ale zároveň trochu naivní bojovník proti totalitním režimům a nespravedlnostem je v inscenaci vykreslen od narození až po jeho smrt trochu jako Mirek Dušín. Na rozdíl od svého soka, kterého představoval komunistický prokurátor vykonstruovaných soudních procesů Karel Vaš. Přestože oba dva žijí ve stejné době a prožívají spolu různé životní a historické události, je divákovi velmi rychle jasné, kdo je padouch a kdo hrdina.

Kvalitní výkony bývalých hradeckých herců

Se svými figurami se velmi dobře vypořádali jak královéhradecký rodák Pavel Neškudla jako Pravomil Raichl, tak i Jan Sklenář v roli bezpáteřního lotra, jemuž jde na prvním místě vždycky o jeho vlastní prospěch. Na někdejší dlouholeté opoře královéhradeckého Klicperova divadla bylo vidět, že jí postava sedí. Jan Sklenář si s ní dokázal skvěle pohrát. Stejně jako jeho bývalý hradecký kolega Miroslav Zavičár, jehož postava postiženého Jarka Baterky je naprosto přesná a plná lidskosti. Místy vzbuzuje dojetí, úsměv, lítost a nakonec i překvapení. 

Zaujala i hudba včetně živého orchestru

Přesvědčivá je též bývalá členka Východočeského divadla Štěpánka Fingerhutová jako Pravomilova první a osudová láska Tínka či Tomáš Turek v menších rolích faráře, hlídače i konferenciéra. 

Kromě hereckých výkonů zaujaly také kostýmy, scéna a zajímavá hudba včetně živého orchestru. 

Lidé v nelidských podmínkách přestávají být lidmi

Za pozornost stál rovněž kontrast, kdy se komické scény střídaly s tragickými. Jakmile se divák měl možnost zasmát, vzápětí nastala scéna, při které člověka zamrazilo. Například když člověk sledoval, jak lidé v nelidských podmínkách přestávají být lidmi a stávají se z nich zvířata. Třeba v sovětském gulagu, kde jsou zdejší vězni stylizováni do tučňáků…

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: divadlovdlouhe.cz