Začalo to jako vtip, říká o legendě „gypsy punku" zpěvák Kultur Shocku, s kterým míří do Pardubic

Pardubice – Když zpěvák Gino Srdjan Yevdjevich opustil v polovině 90. let minulého století své rodné Sarajevo zpustošené válkou a usadil se v americkém Seattlu, bylo jasné, že touha tvořit mu zůstala. A tak v roce 1996 založil kapelu Kultur Shock.

Tehdy ještě netušil, že originální směs balkánských melodií říznutá metalem a drsnějším punkrockem se stane základem hudebního stylu označovaného jako „gypsy punk".

První tři studiové nahrávky Kultur Shocku produkoval v letech 2001 až 2006 baskytarista formace Faith No More Billy Gould. Od roku 2007 skupina Kultur Shock vydává své desky na vlastním labelu. Nové album chystá na podzim a nyní je na turné k 25. výročí, jehož oslavy musela kvůli covidu o rok odložit.

Kapela, jež má na svém kontě více než tisícovku vystoupení po celém světě, zamíří v pátek 8. července do Pardubic. Konkrétně do The Factory Baru, který se nachází v Pernerově ulici č. 444. Začátek akce je ve 21 hodin.

Při této příležitosti jsme pro server Pardubice Živě exkluzivně vyzpovídali přímo GINA.

Co se vám vybaví, když se řekne Česká republika?

Pivo, krásné umění, architektura a kostely, úžasné show, které jsme měli v Praze, skvělí lidé a spousta dobrých kamarádů. Také někdo jiný, ale… ona už je vdaná a já jsem též ženatý.

Na co se v České republice těšíte?

Těším se na pivo, samozřejmě také na skvělou show, kterou plánujeme předvést v Pardubicích. Vlastně je tu ještě jedna věc, na kterou se těším. Po dlouhé době uvidím mého kamaráda Branka, který je majitelem The Factory Baru, v němž budeme vystupovat.

Kolikrát jste navštívili Českou republiku?

Tohle je vážně těžká otázka. Za doby mého života v bývalé Jugoslávii jsem Česko navštívil několikrát, ale ve chvíli, když jsem začal jezdit na turné s kapelou Kultur Shock, jsem to přestal počítat. Musíte brát v potaz, že mi je 60 let a jezdím na turné posledních 22 let. Proto je pro mě velmi obtížné si to pamatovat. Ale to bych asi měl problém, i kdybych byl mladý. 😊

Jak vznikl nápad spojit různé hudební styly?

Nemyslím si, že to byl vůbec někdy nápad. Začalo to jako vtip, kdy jsme hráli prostě to, co jsme chtěli hrát, bez ohledu na to, co chtělo publikum, a lidem se to líbilo. Úžasným výsledkem bylo, že jakkoli jsme byli blázni, když jsme založili tuto kapelu, byla zde také celá řada šílených lidí, kterým se líbilo, co jsme dělali, a zůstali s námi po celou tu dobu.

Co je pro vás hnacím motorem?

Hrát každou skladbu tak, jako kdyby byla tou poslední. Být vděčný v každém okamžiku, že žiji život, který jsem si vybral a ve kterém jsem uspěl. Být loajální ke svým přátelům a rodině, včetně mých nejlepších přátel a mé skutečné rodiny – této kapely.

Co vás baví na experimentech s hudbou?

Nic z toho není schválně. Nebylo to tak, že bychom se jednou ráno probudili a řekli: „Pojďme experimentovat!" Děláme, co nás baví. Je pravdou, že obvykle to skončí jako experiment, protože jsme velmi odlišní. Nicméně hudba a umění, stejně jako texty jsou pro nás nekonečnou energií a my jsme jen nádobou, kterou lze tuto energii přivést na tento svět. Tohle není muzika pro zábavu, my to víme. Je nám také jasné, že když upřednostňujeme umění před zábavou, stojí nás to hodně peněz. Ale myslím, že si stejně nepomůžeme. I když bychom někdy chtěli být těmi baviči a hrát něco mainstreamového, nemyslím si, že bychom v tom byli dost dobří. Rozdíl mezi uměním a zábavou není v nějakém elitářském přístupu, že jedno je dobré a druhé špatné, je tu jen přirozený rozdíl v původu. Umění je energie, která prochází vámi, a zábava je dovednost. Lidé mají moc nad dovedností, ale nemají moc nad energií. To je jednoduché. Jak jsme se již dávno ve škole učili, energii nelze zničit, nelze ji vyrobit, může se pouze přeměnit z jedné formy do druhé. To je čistá věda, fyzika a chemie. Pamatujete si na to?

Jaká byla nejvtipnější odezva na váš jedinečný mix stylů od posluchačů nebo kritiků?

Nyní v podstatě každý, kdo přijde na naše vystoupení a je dostatečně šílený na to, aby byl v našem „kultu", ví, co děláme, a je připraven na to, co se stane naživo. Ale pamatuji si časy, kdy jsem byl konfrontován s předchozím popovým životem, který jsem žil. Pak byli lidé, co přišli na naši show, dost zmatení. Stále si pamatuji jejich vyděšené tváře, když jsme začali hrát tyhle „divné sračky".

Jaká byla spolupráce s Billym Gouldem, baskytaristou Faith No More?

Billy je přítel. To je nejdůležitější část mého vztahu s ním. Sdílíme stejnou morálku, politické názory, smysl pro humor a přístup k životu. Rád s ním trávím čas. On je rodina. Samozřejmě je to úžasný hudebník a také nejlepší producent, kterého jsem kdy měl. Jeho nahrávací společnost Koolarrow právě znovu vydala naše celkově druhé, ale první studiové album FUCC The INS. Jak řekl, jde o revoluční album z roku 2002, ve kterém jsme urazili každou vládu na světě, stojící na straně imigrantů a popírající legitimitu hranic. Souhlasíme s tím, že svoboda pohybu na této planetě je lidským právem a nikdo by neměl nikomu říkat, kam jít a kde žít. Doufám, že Bill a já budeme pracovat na mnoha společných projektech, dokud budeme na této planetě existovat.

Na scéně jste 25 let. Co považujete za svůj největší úspěch?

Už jen existovat 25 let je obrovský úspěch a neměli bychom to přehlížet. Nicméně existovat 25 let s touto kapelou, která se nikdy nezměnila a nikdy se nezaprodala komerci, je úplně jiný level. To není normální. To se běžně nestává. Nikdy jsme si nemysleli a ani nepředstavovali, že tu budeme 25 let. Osobně jsem si myslel, že FUCC The INS bude naše první a poslední studiové album, protože se k nám všichni otočí zády. Byl jsem na to připravený. A také se to do jisté míry stalo a některé rozhlasové stanice toto album na chvíli zakázaly. Ale pak se objevili lidé, kteří věří ve stejné věci jako my. A stále jsou tu s námi. To je výhoda kapely, jako jsme my. Nezískáte mainstreamové publikum, nevyprodáváte stadiony, ale cítíte bezpodmínečnou lásku od těch, co vás nikdy neopustí, pokud se nezměníte a nestanete se tím hlavním proudem. Nechápejte mě špatně. Nemyslím si, že mainstream je sprosté slovo a rozhodně nemám nic proti širokému publiku. Nicméně jsem rád, že jsme od něj odděleni. Láska širokého publika má své datum expirace, protože na radaru lásky se objevují nové věci, zpěváci a kapely. Na milování jsou asi tak 2 roky až 5 let. Je to byznys mladých, hezkých a současných lidí. Ok, díky moc, takový byznys nechceme. Nejen proto, že to teď nemůžeme mít, protože nejsme mladí a hezcí, ale také proto, že chceme vydržet dlouho, a to je jediná cesta. Tohle je maraton, ne sprint.

Těch úspěchů ale máte mnohem víc…

Dalším velkým úspěchem je 11 alb, pár filmů a více než 1500 koncertů po celém světě. Příští rok chystáme celovečerní film a další album. To bude naše 12. a 12. je nejvýznamnější číslo ve vesmíru.

A zjevně je úspěchem i to, že jste zůstali sami sebou…

Ano, možná nejdůležitějším úspěchem je to, že jsme rodina a máme se rádi. Někteří z nás se ožení, mají děti, dají si pauzu a pak pokračujeme v turné s novými členy rodiny. Velmi často se však vracejí původní členové rodiny. Jsme neustále na cestách a jsme na to připraveni. Jakmile s námi pojedete, jste rodina a budete naší rodinou po zbytek svého života.

Jaký je váš recept na úspěch?

Úspěch je velmi relativní slovo. Pro mě, pokud milujete to, co děláte, jste úspěšný člověk. Pokud milujete svůj život, jste úspěšný člověk. Pokud vaše odpověď na otázku „Co byste dělali, kdybyste nějakým zázrakem vyhráli obrovskou loterii o miliardu eur?", zní: „To samé, co teď dělám," jste úspěšný člověk.

Vystupujete po celém světě. Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?

To je opravdu těžká otázka :-). Prosím, nezlobte se na mě, prostě to nedokážu rozlišit. Je to krásný svět a my máme obrovské štěstí, že můžeme vystupovat na různých místech. Jsem si jistý, že i Pardubice jsou krásné a moc se tam těším.

Co plánujete na koncert v Pardubicích, který se uskuteční 8. července od 21 hodin v The Factory Baru?

Dáme vám vše, co máme. Necháme na pódiu svá srdce, zahrajeme každou píseň, jako kdyby byla ta poslední, kterou kdy budeme hrát. Jako kdyby nám zbývalo jen 5 minut v našem životě, 5 minut na zpěv, a to je vše.

www.kulturshock.com | www.facebook.com/kulturshockband/ | www.youtube.com/user/kulturshockrecords | kulturshock.bandcamp.com/

Autor: Tomáš Dvořák
Zdroj a foto: Kultur Shock / The Factory Bar Pardubice