Slatiňany, jak je možná neznáte očima otce Čarokraje, fotografa Tomáše Kubelky…
Slatiňany – Před půl stoletím byly Slatiňany povýšeny na město. Jejich kouzlo připomíná povedená publikace, pod níž je podepsán jeden z nejlepších současných východočeských fotografů Tomáš Kubelka. „Starosta Slatiňan Ivan Jeník přišel s nápadem, že by jako připomínka výročí města mohla vzniknout publikace, která by volně navazovala na projekt Čarokraj," podotkl Tomáš Kubelka, jenž v Čarokraji prezentuje různá místa Pardubického kraje netradičním způsobem prostřednictvím večerních či nočních snímků.
Důležitá je hlavně atmosféra
„V knize o Slatiňanech jsou ale samozřejmě fotografie z různých fází dne i roku. Některé snímky využívají čarokrajovou metodu, jiné jsou spíše dokumentární. Ke slovu se dostal také dron," nechal se slyšet známý fotograf.
„Jde hlavně o místa a atmosféru, která se v průběhu dne i roku může lišit. Jinou dynamiku mají například koně ve sněhu nebo podzimní zámek. Náhoda tomu chtěla, že jsem se na božích mukách potkal s jeptiškou. To bylo na tomto duchovním místě opravdu vzácné setkání," podotkl Tomáš Kubelka.
Brána do Železných hor i krajina dětství
„Byl jsem moc rád, že jsem se mohl na tomto projektu podílet. Slatiňany vnímám jako bránu do Železných hor, jako krajinu černých koní a částečně i mého dětství. Asi jako mnoho dětí z Pardubic a okolí jsme jezdívali na koníčky, na zámek nebo na Kočičí hrádek. Vzpomínám si, jak jsem si jako malý říkal, že na Kočičím hrádku člověk musí potkat minimálně Kocoura v botách," pousmál se autor publikace, na níž pracoval od konce loňského léta.
„Byla to krásná práce. Materiálu jsme měli opravdu hodně. Nad tématem jsme se rozkročili po způsobu procházky. Na tu se vydáváme od informačního centra. Kromě tradičních zastávek, jako jsou hřebčín, zámek, kostel nebo třeba Švýcárna, nevynecháme ani Vrchlického návrší nebo Kochánovické rybníky. Sám jsem byl překvapen, jaké emoce ve mně vzbudil třeba zaniklý evangelický hřbitov v Kunčí. Má svou atmosféru. V polích ho lemuje nízká zídka. Tamní portál nám přináší pocit jistého předělu mezi světem živých a mrtvých. Když do něj ze zemědělské krajiny vstupujeme, uslyšíme najednou své vlastní kroky. Jako bychom si tak připomenuli vlastní cestu. To byl pro mě opravdu silný zážitek," svěřil se Tomáš Kubelka, na něhož odkaz minulosti působil i při procházce Škrovádem nebo ve chvíli, kdy měl možnost dokumentovat objevy, s nimiž přišli archeologové Východočeského muzea v Pardubicích při záchranném průzkumu na trase budoucího obchvatu Slatiňan. „Našlo se tam sídliště několikerých kultur, ale i germánské hroby z období stěhování národů. Pohřební výbava tehdejšího velmože se ženou obsahovala vyjma meče a koně také unikátně zachované sklo. Karafu a pohár," podotkl fotograf, který se snažil i notoricky známá místa zachytit jinak, než bývá běžně zvykem.
Spoustu míst dostalo nový kabát
„Je pravdou, že dokonce někteří lidé, kteří tato místa dobře znají, byli občas překvapeni," potvrdil Tomáš Kubelka, podle něhož Slatiňany od sametové revoluce výrazně prokoukly. „Zvlášť za posledních 30 let. Když si člověk vzpomene na své dětství, tak je znát, jak jsou dnes Slatiňany hodně učesané. Vždyť jen za poslední dobu dostal nový kabát například zámek, škola i Kočičí hrádek," dodal fotograf, který dál pracuje na projektu Čarokraj a postupně sbírá materiál na novou knihu.
Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: Tomáš Kubelka
