„Pardubické divadlo je moje kolíbka. Naučilo mě spoustu věcí," říká mladá herečka známá jako Šárka z Ordinace

Pardubice – Mladá půvabná herečka ŠTĚPÁNKA FINGERHUTOVÁ, která na sebe upozornila rolí Šárky Šedivé v televizním seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, se v pátek večer vrátila do důvěrně známého prostředí. Ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde byla od roku 2017 ve svém prvním angažmá, účinkovala v představení hostujícího pražského Divadla v Dlouhé Bez roucha. To soutěží v letošním ročníku Grand Festivalu smíchu o prestižní titul Komedie roku.  

Jaké to bylo vrátit se na důvěrně známá pardubická prkna, co znamenají svět? 

Hezké a zároveň hodně zvláštní. Posadili mě do jiné šatny, než byla ta moje během mého pardubického angažmá a já jsem samozřejmě celé představení chodila do té bývalé. Byla jsem víc nervózní než obvykle. Den před festivalem jsem intenzivně přemýšlela o tom, že jedu právě do Východočeského divadla. Moc ráda jsem tu viděla všechny známé tváře.

Jak na své pardubické angažmá vzpomínáte? 

V dobrém. Je to taková moje kolíbka. Naučilo mě spoustu věcí. Například to, že jsem vůbec schopná vylézt na jeviště. (smích)  

Jak se vám hrálo na Grand Festivalu smíchu?

Je skvělé, že v Pardubicích chodí na festival dobře naladění diváci, kteří čekají, že se budou smát. Jsou v tomto ohledu vážně vděční a otevření. To se pak člověku hraje krásně, když se celé hlediště směje a fandí vám. To je super. A nestává se to vždycky. 

V čem je pro vás výjimečná komedie Bez roucha, kde hrajete postavu herečky Brooke Ashtonové?

Byla to moje první hra, kterou jsem v pražském Divadle v Dlouhé nastudovala, takže jsem při zkoušení byla trochu nervózní, jestli vše dobře zvládnu. 

Toto představení musí být fyzicky poměrně náročné, docela se v něm naběháte…

No, je to běhačka, velká lítačka. Bylo docela náročné tuto komedii secvičit, protože jsme kvůli covidu měli dlouhou pauzu. Ale myslím si, že se to režisérce Haně Burešové povedlo a my ji hrajeme moc rádi. Je to takový stroj, kde musí vše zaklapnout a pak už se to „jenom" veze. 

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: divadlovdlouhe.cz