„Na turné nechceme rušit diváka v zážitku, který si představuje prožít," říká lídr Migu 21 Jiří Macháček…

Co populární hudební letka Mig 21 pije na turné Džus noci? Jaký má vztah k dobrovolnictví? Zjistila už, co žena žádá? A přijede na Velkou nebo Malou pardubickou? O tom jsme se převážně nevážně bavili s jejím frontmanem Jiřím Macháčkem v exkluzivním rozhovoru pro Pardubice živě před koncertem v pardubickém ABC klubu.  

Kapela Mig 21 zavítala do Pardubic s turné Džus noci. Co na něm pije?

S příchodem písně Džus noci se pitný režim naší skupiny, ale ani technického týmu, vůbec nezměnil. 

Jak je to možné?

Je to možná tím, že to, co jsme pili doteď, byl Džus noci, ale každý si pod tím zřejmě představoval to své. 

Co sis představoval ty? Dá se to nějak specifikovat? 

Co se týče nápojů, tak jsme začínali šakalím hněvem. A i ten by se dal nazvat Džusem noci. V tom právě spočívá jeho tajemství. Ať člověk pije, co pije, vždycky je to nakonec Džus noci. 

Co má turné Džus noci předat, když se odehrává v takové zvláštní době? 

Cílem tohoto turné je v podstatě nerušit diváka v zážitku, který si představuje prožít.  

A máte zatím nějaké ohlasy na to, jak diváci reagují?

Divák se zatím neozval, ale stále přichází v poměrně hojném počtu, což v této době považujeme téměř za zázrak.  

Součástí nového alba Džus noci je i píseň Hádej, co žena žádá. Zaslechli jsme, že kapela nyní údajně velmi intenzivně pracuje na průzkumu, který se přesně tímto tématem zabývá. Už jste tedy přišli na to, co žena žádá nebo v jakém stadiu je tento váš průzkum? 

Tento průzkum probíhá v podstatě už od našich pubertálních let. A je to jeden z nejtěžších průzkumů, co se týče hledání odpovědí. A jeden z nejkrásnějších průzkumů, co se týče metody a vůbec způsobu toho průzkumu. Protože není nic krásnějšího pro muže než hádat a potažmo i hledat a různými nozdrami očuchávat, co vlastně žena žádá. 

Takže teď jsi asi trochu naznačil, co je vaše oblíbená metoda v tomto hledání. 

Co se týče hledání pravdy, tak je pro nás každá metoda dobrá.

Když hledáte, co žena žádá, tak co podle tebe hledají muži? 

Myslím si, že muži právě hledají to, co žena žádá. V tom je skryt klíč k přírodě a vůbec k tomu, abychom mohli tak nějak pokračovat v životě. 

V tom pokračování… 

Pokračovat v tom pokračování.   

Když tedy přemýšlíte o tom, jestli hledání muže a ženy má nějaké průsečíky, tak k čemu jste došli? Nevím, jak je to s průsečíky, ale v každém případě jde o nějaký proces, který pravděpodobně nemá konce. I když už si člověk někdy myslí, že uhodnul, co žena žádá, tak stejně, i když mu to ta žena potvrdí, tak většinou se za několik okamžiků ukáže, že člověk musí hádat znova, co to vlastně je.

Tak, zas je to asi práce, která vás baví. 

Ono snad nejde ani o práci, je to svým způsobem zábava.  

Údajně ale do tohoto průzkumu hledáte další dobrovolníky.  

My jsme zatím neprováděli ten průzkum nějak systematicky a ani není postavený na nějaké logické či vědecké bázi. Myslím, že zkoumáme v těchto věcech čistě z naší vlastní bytostné potřeby. Ať už žena chce či nechce, abychom zkoumali, prostě zkoumáme. 

Tak to bychom asi klidně v Pardubicích mohli vyhlásit konkurz na případné dobrovolníky. Neuvažujete o tom, že byste využili služeb některého ze zdejších dobrovolnických center a oslovili je s tímto zadáním? 

Velmi rádi otevřeme pardubickou platformu zkoumání toho, co žena žádá. Kdo se bude chtít přihlásit, může. Této dobrovolné činnosti pardubických mužů v tomto směru vůbec neházíme klacky pod nohy. Naopak. To, co v tomto průzkumu tito muži zjistí, ať nám napíšou a my srovnáme jejich poznatky s těmi našimi. Vyhodnocení čekejte do dvou až deseti let.  

Dobrovolníci jsou známí tím, že často pomáhají nezištně tam, kde je potřeba. Co jsi naposledy udělal nezištně a dobrovolně? 

Teď, před 10 minutami, jsem si tady dolil sklenici vína a bylo to zcela nezištné. A dobrovolné. V podstatě bych řekl, že to byla v určitém smyslu charitativní činnost. 

A ne pro sebe, ale pro druhé? 

Ano, doléval jsem i našemu bubeníkovi Honzovi, takže myslím i na druhé lidi. I když méně než na sebe. 

Jaká je tedy tvoje představa o dobrovolnictví?

Moje idea dobrovolnictví je, že nikomu neházím klacky pod nohy v tom, aby byl dobrovolníkem. A stejně tak očekávám, že i když se já rozhodnu být dobrovolníkem, že mi v tom nikdo žádné překážky klást nebude. A pokud ano, tak se, holt, nedá nic dělat. 

Kdybys mohl být dobrovolníkem, která oblast by tě zajímala?

Já v podstatě dobrovolníkem jsem. Dělám všechno dobrovolně, kromě těch věcí, které se mi dělat nechtějí. 

Což je třeba co? 

Což je třeba… a teď můžeme zajít až… 

Kam až můžeme zajít? 

Třeba až za roh… 

Tam, jak jsou toalety?

Ano. Vezměme to od těch nejhlubších věcí. Ve chvíli, kdy jdu na velkou, tak prostě nechci jít na malou. A hotovo! A obráceně! 

Předpokládám, že nemluvíme o Velké pardubické, v tuhle chvíli… 

Předpokládejme, že nemluvíme o Velké pardubické. I když… kdybych chtěl jít dobrovolně na Malou pardubickou, tak bych asi stejně neměl ty možnosti tak velké, jako kdybych chtěl jít na Velkou pardubickou. 

Tak, Malá pardubická se na závodišti koná také, jako běžecký závod.

Aha. 

Myslím, že pořadatelé Malé pardubické by tě na něj zcela jistě rádi pozvali. 

V tom případě je tady ta situace, kdy si ty klacky pod nohy házím sám.     

A je nějaká oblast dobrovolnictví, která by tě skutečně bavila? Někdo chodí čistit les od odpadků, jiný rád doučuje, další pomáhá třeba seniorům.

Já jsem pochopil, na co se ptáš. Dobrovolnictví nikoliv ve svůj prospěch, ale ve prospěch ostatních, tak o to ti jde?

Ano.

Teprve teď tomu konečně rozumím! Ano, jsem schopen pomoct i jiným lidem než sobě. 

A jak třeba? 

Už jenom tím, že dělám tento rozhovor s tebou, je toho v podstatě důkazem.

Autor: Tomáš Dvořák
Foto: ilustrační Facebook Mig 21