„Dělat srandu je těžké. Myšlence GRAND Festivalu smíchu tleskám," říká umělecký šéf Činoherního klubu Martin Finger

Pardubice – Je možné zůstat sám sebou, když si necháte změnit obličej, protože vám všichni dávají najevo, že jste oškliví? S originální hrou Ošklivec soutěžil o titul Komedie roku ve Východočeském divadle v Pardubicích na 22. ročníku GRAND Festivalu smíchu pražský Činoherní klub. S jeho uměleckým šéfem MARTINEM FINGEREM, který si v představení sám zahrál hned několik postav, jsme hovořili v exkluzivním rozhovoru pro Pardubice Živě.

Jaké dojmy máte z představení na GRAND Festivalu smíchu?

Bylo to fajn. Diváci s námi šli, což beru jako to nejdůležitější. Víme, že autor Marius von Mayenburg není úplně jednoduchý, a tak jsme se trochu obávali, abychom na festivalu nenarazili. O komedii sice jde, proto jsem ji do Činoherního klubu také vybral, ale přece jen je hodně specifická. Jsem moc rád, že publikum s námi vydrželo až do konce. Tam, kde to mělo trochu zatuhnout, tak to zatuhlo, protože hra má pasáže, kde smích opravdu není žádoucí, ale hned potom se zase obecenstvo dokázalo smát. Myslím si, že to v Pardubicích dopadlo dobře.

Jak se vůbec díváte na myšlenku festivalu jako na přehlídku zaměřenou jen čistě na divadelní komedie?

Je to skvělý počin. Dělat srandu je velmi těžké. Každý divák má rád něco jiného. Někdo se směje tomuhle a jiný tamtomu, takže trefit se, aby se mu komedie líbila, je vždycky obtížné. Ale i já sám mám smích rád. Ostatně, kdo by neměl? Vždyť i v těch nejtěžších chvílích člověka zachraňuje. Proto myšlence GRAND Festivalu smíchu tleskám a podporuji ji. 

V čem vás zaujal Ošklivec?

Dramaturgyně Markéta Kočí Machačíková přišla s nápadem, že bychom mohli uvést Mayenburga. Protože jsem předtím Ošklivce nečetl, ptal jsem se, o čem tato hra je. Když nastínila, že začíná tím, že se chlapík dozví, že je nejošklivější na světě a nikdo mu to neřekne, zajásal jsem. Přišlo mi to super a už jsem nechtěl, aby mi prozradila víc, že si hru přečtu. Asi nejvíc mě však zaujalo, že autor pro inscenování tohoto titulu vlastně téměř nic nepředepisuje. V textu jsou jen dvě scénické poznámky, takže je možné s ním zacházet velmi volně. První poznámka je, že hlavní postava má na hlavě obvaz a druhá, že před operací obličeje není herec nijak nalíčen a po operaci vypadá úplně stejně. To jsme respektovali a pak už jsme si s textem mohli dělat, co jsme chtěli.   

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: festivalsmichu.cz