„Vskrytu houštinky už budu jen pozorovat, jak mladí žijí," říká lídr MIG 21 Jiří Macháček

Pardubice – Letošní první koncert na otevřené scéně na čerstvém vzduchu absolvovala na pardubickém majálesu populární hudební letka MIG 21. „Byl to krásný zážitek," konstatoval frontman kapely MIG 21 JIŘÍ MACHÁČEK, který webu Pardubice ŽIVĚ poskytl exkluzivní rozhovor. Ten byl veden převážně nevážně.

Co na vás kromě publika a atmosféry na pardubickém majálesu zanechalo silný dojem?

Mým prvním velmi silným zážitkem těsně po příjezdu do areálu byla možnost ochutnat v naší šatně kiwi. To už jsem opravdu dlouho nejedl. Přiznám se, že letos to bylo moje první kiwi.

A co mu říkáte?

V Pardubicích bylo kiwi vždycky vynikající! To je taková hezká tradice.

Jsme na majálesu, studentské oslavě. Co se vám vybaví, když se řekne studentská oslava?

Vybaví se mi kolej.

Předpokládám, že ne železniční.

Ne, studentská kolej. Vybaví se mi, že přestože tam nejsme oficiálně ubytovaní, stejně tam spíme. Na pokoj se dobýváme oknem. Někde v nějaké skříni je schovaný naražený sud piva. Zábava je v plném proudu. Někteří už leží na zemi. Píše se rok 88.

Jakého století?

Nějakého století. 

Ještě s něčím máte spojenou studentskou oslavu?

Samozřejmě s láskou. Studentská oslava bez lásky v podstatě neexistuje. A s Máchou. 

Pardubický majáles se koná na louce. Má to podle vás se studentskými oslavami nějakou souvislost?

Louky, meze, pěšiny, cesty a houštinky, to všechno je se studentskými oslavami úzce spjato. Vlastně nikdy člověk nepřenocoval tolikrát venku jako právě během studentských oslav.

A máte nějaké oblíbené louky?

Louka by měla být především vyhřátá a suchá.

Kolikrát se vám to během studentských oslav podařilo?

Já si myslím, že ti, kteří spali v dobách našich studentských oslav v mokrých a nevyhřátých loukách, už mezi námi nejsou.

Louka se nachází nedaleko koupaliště. Jaká jsou podle vás ideální koupaliště?

Taková, u nichž člověk nemusí prorážet hlavou led skokem z třímetrového můstku. Zažil jsem jednou polozamrzlé. Bylo to v Podolí a nepouštěli tam lidi. Ale přesto tam můj kamarád Jarda Hlavnička do té vody skočil. To jsem poprvé v životě viděl, jak někdo, kdo ještě neměl při skoku potopené nohy, už hlavou vylézal ven z bazénu.

A přežil?

Přežil. To jsme ale odbočili od studentských oslav. Já si myslím, že student vydrží víc než člověk před důchodem, jako jsem já. 

Takže radíte studentům jít si svou cestou.

Tak to především a jedině svou cestou. A já už těm mladým vlastně nemůžu radit nic. Já už budu jenom pozorovat vskrytu z houštinky, jak vlastně žijí. 

A bude vám to v dobře?

Kdyby nebylo, tak je přestanu pozorovat.

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: FB Majáles Pardubice