Orlando možná není pro každého. Jako divadelní báseň ale může zaujmout

Pardubice – Nová inscenace Východočeského divadla v Pardubicích, která je k vidění na Malé scéně ve dvoře, možná není pro každého. Rozhodně však patří svým pojetím k titulům, které stojí za pozornost.

Hra jako návštěva z trochu jiného světa

Na repertoáru pardubických divadelníků je tato hra trošku jako návštěva z jiného světa. Divák se v ní nedočká plnohodnotného děje, ale to ani není její záměrem. Mladý režisér Marek David se z Orlanda rozhodl vytvořit spíše originální divadelní báseň.   

Jako výchozí látka pro tuto autorskou inscenaci mu posloužil jeden z nejvýznamnějších románů Virginie Woolfové. Ta Orlanda pojala jako obrazivé dílo nespoutané imaginace protkané impresionistickými momenty, v němž se setkávají fiktivní a reálné i historické události. 

Některá témata a otázky vyznívají překvapivě současně 

Některá témata a otázky, položené významnou modernistickou spisovatelkou téměř před sto lety, vyznívají i dnes překvapivě současně a stále provokují k tomu, abychom se ptali: Proč neustále toužíme po silných prožitcích? Který cit je nejušlechtilejší? Může se člověk stát nesmrtelným? Co nás vede k tomu dávat své emoce na odiv? Kolikrát může mít člověk zlomené srdce?

Pardubický Orlando představuje originální výpověď o životě, umění i lásce. Má charakter módní show o paměti a identitě. Jde o jakousi zašifrovanou zprávu o lidském životě, který nemusí být vždy úplně jednoduchý a rozklíčovatelný na „první dobrou".  

Mezi klady této inscenace se dají počítat přesvědčivé a uvěřitelné herecké výkony všech, kteří se v Orlandovi objevují. Ať už to je Josef Láska jako básník, Karolína Šafránková jako model/ka, Veronika Malá jako Saša, Ludmila Mecerodová jako královna nebo Petr Borovec v roli Nicka Greena.  

Výrazná hudební i výtvarná složka představení

Výrazná je též hudební a výtvarná složka představení. Nabízí výrazně jiný divadelní zážitek, než na který jsou diváci Východočeského divadla v Pardubicích zvyklí. Ale to je vlastně dobře. A to i navzdory tomu, že v některých dílčích scénách může nastat například delší cesta k hledání pointy a přemýšlení nad tím, co vlastně divadelní báseň právě sděluje.

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: David Konečný / Východočeské divadlo Pardubice