„Koncert s Ukrajinou přinesl spoustu dojemných a silných chvilek," řekl ředitel Východočeského divadla Petr Dohnal

Pardubice – Ve Východočeském divadle v Pardubicích se uskutečnil charitativní večer na podporu ukrajinských umělců, kteří kvůli ruské invazi nemohli zůstat ve své zemi. Akce, jež nesla název Společné kořeny / Koncert s Ukrajinou, vynesla 220 200 korun. Co ukázala? Na to jsme se v rozhovoru pro Pardubice Živě zeptali ředitele Východočeského divadla v Pardubicích Petra Dohnala.

Jak hodnotíte akci Společné kořeny / Koncert s Ukrajinou?

Jsem moc rád, že se tento večer uskutečnil a že se setkal s velkým ohlasem diváků a zájmem veřejnosti. A také našich partnerů a sponzorů, díky nimž tato benefice vynesla 220 200 korun. Jsem přesvědčen o tom, že měla svůj smysl. Během ní jsme zažili spoustu dojemných a silných chvilek. 

Co vás osobně během této benefice zasáhlo u srdce nejvíce?

Bylo vidět, jak emočně je pro Ukrajince aktuální situace náročná a že prožívají úplně jiné časy než my, kdy řada z nás má pocit, že žijeme ve zrychlené době a na nic není čas. Pro většinu Ukrajinců se teď čas zastavil a nedobrovolně se ocitli ve vzduchoprázdnu, které potřebují prolomit. Snažili jsme se jim pomoct a budeme se o to pokoušet i nadále.

Máte nějaké osobní zážitky z Ukrajiny?

Ano. Přímo z Kyjeva. Byl jsem tam dvakrát a seznámil se s herci, kteří dnes zažívají opravdu strašné chvíle. Tehdy se o nás starala kolegyně Maryana Kozak, jež tentokrát uváděla akci Společné kořeny / Koncert s Ukrajinou společně s režisérem a hercem Břetislavem Rychlíkem. V úplně jiných podmínkách jsme se tenkrát setkali i s herečkou Viktorií Vasalatii. Asi si nikdo z nás nedovede představit, co teď tito lidé prožívají. Chtěli jsme jim touto beneficí pomoct a zároveň vyjádřit, že s nimi soucítíme. 

Jak chce Východočeské divadlo pomáhat Ukrajincům do budoucna?

Náš program je hodně nabitý, něčeho jsme se teď dotkli a uvidíme, jakou další formu pomoci zvolíme. A to tak, aby i za nás měla smysl. Určitě bychom rádi zpřístupnili Východočeské divadlo Ukrajincům, kteří se rozhodnou, že tady budou žít. Víme, že ve velké míře půjde o ženy s dětmi. Proto se snažíme (nejen) pro ně připravit představení, které třeba není náročné na zvládání jazyka a mohlo by i děti bavit. Půjde například o titul Mauglí. 

Takže vaší snahou bude lákat je dál do divadla?

Ano, aby se mohli integrovat do naší společnosti. Myslím si, že nejhorší, co bychom mohli udělat, je to, že bychom dopustili, aby zůstali v nějaké uzavřené bublině a odřízli je od našich životů. To by vůbec nedávalo smysl.

Ostap Havrysh s dcerou MariAnnou Havrysh, foto Jiří Sejkora
« z 11 »

Co by mělo podle vás následovat?

Především bychom měli udělat maximum pro to, aby se konflikt nedostal až sem a podpořit ty, kteří tu pomoc nyní nutně potřebují.

Co říkáte na vlnu solidarity Čechů s Ukrajinci?

Tato vlna solidarity mě velmi příjemně překvapila. Jsem rád, že jsme něčeho takového schopni. Také současná česká vláda dokázala, že pomoc je možná bez velkých zmatků a hysterie. Přiznám se, že vůbec nechápu, jak jsme mohli relativně bez problémů pojmout tolik lidí a postarat se o ně. Těm, kteří se na tom přímo podíleli, patří velký dík. 

Co byste Ukrajině a jejím lidem přál?

Doufejme, že se situace brzy uklidní a my všichni budeme moct začít žít tak jako před tímto konfliktem. Nejdůležitější teď budou politická jednání, která rozklíčují všechny složitosti této války. Důležité bude neustávat v pomoci. Vždycky, když je nějaká katastrofa, tak při první vlně pomoci mají tendenci pomáhat téměř všichni, ale pak, postupem času, ochota pomáhat většinou slábne. Pokud tedy bude nutné třeba za půl roku podobnou akci pořádat znovu, tak bych si přál, abychom ty podané ruce Ukrajině stále měli. 

Autor: Tomáš Dvořák
Foto: Jiří Sejkora