V̓͌̚e̽̀̾r͛͐͆n͆̐͝i̓̚̚s͐̒á̽̓͝ž̽̓͘ ∊ Gabriela Těthalová: Apokatastasis + Fuga per canonem ⁺ Lucie Vítková: Decomposition

Kdy:
08/10/2020 @ 17:00 – 20:00
2020-10-08T17:00:00+02:00
2020-10-08T20:00:00+02:00
Kde:
GAMPA - Galerie města Pardubic
Příhrádek 5
Zámek, 530 02 Pardubice-Pardubice I
Česko
Z̳ ̳M̳ ̳Ě̳ ̳N̳ ̳A̳!̳
Výstavu Fuga per Canonem spojujeme s výstavou Apokatastasis, která měla proběhnout v Brně → k vidění v Pardubicích tak budou obě výstavy Gabriely Těthalové!
Vernisáž umělkyně G̲a̲b̲r̲i̲e̲l̲y̲ T̲ě̲t̲h̲a̲l̲o̲v̲é̲ a kurátorky E̲v̲y̲ S̲k̲o̲p̲a̲l̲o̲v̲é̲, který je malířskou úvahou o povaze čísla v rovině, v prostoru a v proporci podle tradice Artes liberales. Součástí vernisáže bude zvuková performance L̲u̲c̲i̲e̲ V̲í̲t̲k̲o̲v̲é̲, české skladatelky, performerky a improvizátorky.
Kurátorka: Eva Skopalová
⋛ × ⋛ × ⋛ × ⋛ × ⋛ × ⋛ × ⋛
➿F̳u̳g̳a̳ ̳p̳e̳r̳ ̳c̳a̳n̳o̳n̳e̳m̳➿
Fuga per canonem je termín ze 16. století, který označuje hudební útvar – fugu vyjádřenou ve formě kánonu. Její struktura (soggetto – contrasoggetto – soggetto + contrasoggetto in contrapunto – espozione – contraespozione – tela contrappuntistica – stretto maestrale – pedale) se na počátku 20. století propsala do románu Jamese Joyce Odysseus, konkrétně kapitoly Sirény. Joyce zde dokázal spojit dva vzájemně se míjející světy: literaturu a hudbu. Rozložení textu přímo koresponduje se strukturou fugy per canonem, ale je třeba také dodat, že Joyce svou formu nehledal na smetišti dějin, fuga per canonem v Odysseovi není ta z 16. století, ale je to fuga moderní – obsahuje jak minulost, tak svou přítomnost. Je to moderní svět, který odhaluje dlouhé stíny minulosti. Samotná fuga byla podnětná i ve výtvarném umění. Především Dvoubarevná fuga, Amorfa (1912), vrcholné dílo Františka Kupky, které skrze pnutí racionálních a iracionálních prvků anticipovala pozdější vývoj abstraktní malby. Kupka ve svých úvahách hudbu spojoval přímo s barvou: „Ale pozor! Jsou housle škálou modří, nebo červení? Je hoboj a klarinet zelený, žlutý, nebo modrý? Hudebníci 18. století kolorují týmiž odstíny jako jejich současníci v malbě. Moderní se svými čistými tóny malují jako neoimpresionisté.“ Barvy, stejně jako slova a věty, mají své pandány v tónech. Mezi uměleckými jsou tekuté hranice, a v uměleckých dílech spolužijí v múzických svazcích. A právě tato myšlenka se propisuje i do díla Gabriely Těthalové, která ve svých malbách-hologramech zpřítomňuje dva prolínající se světy, svět malby a svět hudby.
♾A̳p̳o̳k̳a̳t̳a̳s̳t̳a̳s̳i̳s̳♾
„Čas přítomný a čas minulý/ jsou snad oba přítomny v čase budoucím/ a čas budoucí je obsažen v čase minulém./ Jestliže všechen čas je věčně přítomný,/ žádný čas nelze vykoupit.“ Verše, kterými začíná T. S. Eliot sbírku Čtyři kvartety mohou být pochopeny jako vysvětlení stoického konceptu apokatastasis, tezi o všeobecném opakování.
Analogií filosofického konceptu apokatastasis může být Möbiova páska, jenž je objektem, který má jen jeden povrch a jednu hranu. Pokud bychom po jejím povrchu vedli linku, vrátíme se do bodu, ve kterém jsme začali, což můžeme opakovat do nekonečna. Gabriela Těthalová tento koncept zpracovává ve svém díle, který je nekonečným obrazem ve tvaru Möbiovy pásky. Povrch pásky je tak nekonečným plátnem, na kterém Těthalová pracuje s appropriacemi a re-appropriacemi, kódováním a strukturou dějin umění. Gabriela Těthalová tak díky svému matematickému vzdělání vstupuje na pole humanitních věd a uvažuje dějinách jako algoritmu, avšak nikoli ve smyslu alternativní historie.
⋛ × ⋛ × ⋛ × ⋛ × ⋛ × ⋛ × ⋛
L̲u̲c̲i̲e̲ V̲í̲t̲k̲o̲v̲á̲:̲ D̲e̲c̲o̲m̲p̲o̲s̲i̲t̲i̲o̲n̲ –̲ z̲v̲u̲k̲o̲v̲á̲ p̲e̲r̲f̲o̲m̲a̲n̲c̲e̲
Lucie Vítková je česká skladatelka, performerka a improvizátorka. Hraje na akordeon, syntezátor, hičiriki, zpívá a tančí. Ve svých kompozicích se zabývá sonifikací, kdy tvoří abstraktní modely z reálných předmětů a převádí je do hudby. V improvizacích využívá interakce mezi zvukem a pohybem. V současnosti se rovněž zajímá o sociálně politické aspekty hudby s přesahem do každodenního života a vytváří zvukové kostýmy z odpadového materiálu.
V roce 2017 byla nominována na cenu Herb Alpert v kategorii hudby. Založila dvě hudební uskupení NYC Constellation Ensemble a OPERA Ensemble. Během svého pobytu v Tokiu studovala hru na hičiriki u Hitomi Nakamury. Jako hráčka na akordeon spolupracovala s TAK Ensemble, S.E.M. Ensemble a řadou dalších newyorských hudebních projektů. | www.vitkovalucie.com