„Pokud se uzavřeme do svých bublin, poztrácí se podstata lidství,“ říká Jiří Pavlica

„Společná setkání na koncertech jsou velmi důležitá pro vzájemnou kultivaci, a to jak obecenstva, tak i nás, hudebníků,“ uvádí v rozhovoru pro Pardubice živě primáš oblíbené hudební skupiny Hradišťan.

Pardubice – Do zmodernizovaného Společenského a výstavního centra Ideon zavítala oblíbená hudební skupina Hradišťan. Její primáš JIŘÍ PAVLICA ochotně poskytl našemu serveru Pardubice živě exkluzivní rozhovor.

Jaké to je vracet se po covidové době zpátky na pódium?

Je to zvláštní pocit. Stejně tak jako se publikum znovu učí vnímat hudbu, tak i my se opět učíme vnímat diváky. Jsem přesvědčen, že tato naše krásná setkání na koncertech jsou velmi důležitá pro vzájemnou kultivaci, a to jak obecenstva, tak i nás, hudebníků. Jde o dialog, který je k životu nutný. Protože pokud bychom se sami uzavřeli do svých bublin, tak se trochu poztrácí podstata lidství, to jest mít kontakt jeden s druhým.

Je to tak, že část obecenstva se na koncerty těší a pak existuje část publika, která se stále ještě bojí covidové hrozby? Jak to vnímáte? A jak to je u muzikantů? Na některých je vidět, že mají velkou radost z toho, že mohou opět vystupovat, jiní sami říkají, že během pandemie covidu trošku zlenivěli…

Za muzikanty mluvit nechci. Jak vnímám publikum, tak si myslím, že jsou různé segmenty posluchačské obce. Ti, co jsou na koncerty hodně natěšení, přijdou vždycky. Pak jsou ti váhaví, kteří se trošku bojí chodit z epidemických a zdravotních důvodů. A potom jsou ti, kteří v době pandemie zjistili, že vlastně bez kultury mohou existovat, pakliže mají plné ledničky. To si myslím, že je nejhorší varianta, které bych se bál nejvíc, abychom jako lidstvo trošku nedegenerovali. Protože lidstvo někam směřuje, kultivuje se až do nějakého bodu, tak, aby zase nezačalo degenerovat. To by mohlo skončit špatně.

A co dělat, aby se to nestalo? Jakou máte radu?

Nevím, ale myslím si, že na straně těch, co nabízejí nějaké kulturní hodnoty, tedy na straně umělců, by měla být maximální poctivost a zároveň zodpovědnost za to, co dělají. Je to taková mravenčí práce, aby lidé pochopili, že bez kultury by jim v životě něco chybělo, že nejde hlavně o ty zhmotnělé statky, že má někdo doma plnou ledničku, nové auto a v něm dost benzínu nebo nafty, ale aby hledali i něco víc. To je o vzájemné interakci. Určitě mohou pomoci také média, ale ideální je, když si lidé sami mezi sebou řeknou: Hele, to je škoda, žes tam nebyl, ten koncert byl super. To je samozřejmě ta nejlepší reklama.

Co podle vás ukázala covidová doba?

Ukázala mnohé, ale tím špatným se nechci zabývat, spíš tím pozitivním. Dala nám všem, obyvatelům této planety, příležitost pro to, abychom se trochu ztišili a zamysleli se o čase, který je nám tu svěřen. Někdy při koncertech říkám, že záleží jen na nás, čím ho naplníme. My jsme stále takoví idealisté, že se domníváme, že by mělo jít o krásné, ušlechtilé činy. To je asi ideální nebo idealistická představa, ale je na každém z nás, jak se k tomu postaví a co si z té covidové doby vezme do života.

Co ukázala tato doba vám osobně?  

Byla to možnost zamyslet se nad mnohými věcmi, na které předtím nebyl čas. Samozřejmě jsem se snažil ten čas, který jsem měl, nějak využít. Nechci si teď dělat nějakou svatozář, ale prostě jsem pracoval. Napsal jsem dva smyčcové kvartety, tedy jeden nový a jeden jsem autorsky upravil. Připravil jsem i další skladby pro orchestr a napsal nějaké písničky. Vedle toho jsem měl i prostor relaxovat na zahradě. Na to jsem nikdy předtím moc času neměl. Důležité je, aby se člověk fyzicky i duševně držel trochu v rovnováze.

A teď jste spíše optimistou či pesimistou v dalším vývoji covidové pandemie?

Jsem realista. Předpokládám, že se snad už nevrátíme do období totálního lockdownu, toho obrovského průšvihu, který jsme zažívali před rokem. Tehdy byla podobná situace, do voleb se dělalo, jako, že se nic neděje a pak nastal průšvih. Teď se zase dělá, že se nic neděje, ale ten průšvih, myslím si, zase přijde, ale ne takový jako před rokem. Přece jen je tady velká část populace poučená, opatrnější, očkovaná. I když má virus nejrůznější modifikace, jsem přesvědčen o tom, že už není tak silný a mocný, jako byl v tom úderu před rokem.

Jaké máte plány na nejbližší dobu?

Jednak naše samostatné koncerty s Hradišťanem a také společné s Hankou a Petrem Ulrychovými a s Javory Beatem. Co se týče mě samotného, tak zrovna dnes jsem měl schůzku s panem dramaturgem Smetanovy Litomyšle, kde na příští rok připravujeme premiérový pořad věnovaný 100. výročí narození básníka Jana Skácela. Čeká mě i spousta dalších věcí, na kterých pracuji, ale nechci předbíhat.

S festivalem Smetanova Litomyšl spolupracujete poměrně intenzivně. V čem vidíte jeho kouzlo?

Jeho kouzlo spočívá v tom, že je otevřený, že není ortodoxně zabořený jenom do té těžké vážné muziky. Vyvažuje to, myslím si, že velice pečlivě a zároveň chytře a šikovně. Ostatně i v našem případě, když jsme tam hráli, tak to byly často spíše crossoverové projekty. Na druhou stranu jsem měl na Smetanově Litomyšli premiéru Oratoria smíru, které bylo úplně bez Hradišťanu.

Smetanova Litomyšl je rozhodně festival, který má genius loci.

Přesně tak. Prostředí je v Litomyšli přímo magické, a to jak na zámeckém nádvoří nebo i v nedalekém kostele, kde mi také hráli třeba Missu brevis. Na spolupráci se Smetanovou Litomyšlí se vždycky těším. V minulosti jsme na festivalu vystoupili i s programem písní pro děti, kde zpívali dokonce také potomci některých členů Hradišťanu. Kdysi jsme zde hráli i s AG Flekem a Vlastou Redlem. Litomyšl má prostě své kouzlo, i jako město. Festival se tam odehrává v nádherném prostředí. A ještě k tomu ta chytrá dramaturgie a otevřenost. To všechno jsou důvody, proč je podle mého názoru úspěšný a zajímavý.

V pardubickém Ideonu jste vystoupil s Hanou a Petrem Ulrychovými a skupinou Javory Beat. Jak k tomuto spojení došlo?

To tak vyplynulo, řekl bych, téměř samo, protože já jsem v Javorech, a to nebudu říkat před kolika desítkami let, začínal. Pro nás s Petrem Ulrychem je to takové déjà vu. Zajímavé je, že v programu zazní pouze naše původní tvorba. Jde o výběr našich nejúspěšnějších písniček. Na tomto koncertě se prezentujeme každý samostatně, ale také společně. Baví nás to. Jde tam především o přenos té energie, která by měla jít z pódia. Doufám, že tomu tak je a že je pozitivní a radostná.

V pardubickém Ideonu tomu tak určitě bylo. Předpokládám, že to je právě to, co vás při hraní pozitivně nabíjí?

Ano. A věřím, že to funguje a že to i diváky pohladí a potěší na duši.

Autor: Tomáš Dvořák
Foto: Michal Stránský

  •  
  •  
  • První milník v realizaci Revitalizace letního stadionu splněn…
  • Pardubice – Dnes byly členům zastupitelstva statutárního města Pardubice zástupci společnosti PORR a.s. představeny a prezentovány finální vizualizace projektu Revitalizace

    •  
    •  
  • Silný vítr řádí v Pardubicích…
  • Pardubice – Silný vítr v Pardubicích nám přivál také několik událostí. První byly létající polystyrenové desky nad křižovatkou u Domu

    •  
    •  
  • Pardubický kraj dohlíží na výstavbu centrálního příjmu v Pardubické nemocnici…
  • Pardubice – Radním Pardubického kraje bude čtyřikrát do roka předávat kontrolní zprávu z výstavby pavilonu urgentního příjmu s centralizací akutních provozu v Pardubické

    •  
    •  
  • Pizza za 76 korun, palačinka za 35 korun. Díky nové pardubické fast foodové restauraci POE POE to není sen, ale realita!
  • Pardubice – Na „kulatém“ rohu pardubické třídy Míru a Masarykova náměstí, v místě, kde dříve sídlila banka, vznikla nová moderní fast

    •  
    •  
  • Večer splněných přání s odtahem vozidla…
  • Pardubice – Pro dobrotu na žebrotu. O platnosti tohoto úsloví se hlídky strážníků přesvědčují s pravidelností tak železnou, že by z toho

    •  
    •