Není perník jako perník. Perníkář na festivalu Pernštejnlove nabídl silnou zpověď feťáka

Pardubice, město vonící perníkem, díky festivalu Pernštejnlove zažilo jeho zcela jinou vůni. Ne tu sladkou, skořicovou, která láká kousnout do zdobené chaloupky. Ale tu štiplavou, chemickou, která čpí z laboratoře nelegálního vařiče. V šapitó na zámeckých valech se totiž odehrálo strhující monodrama Perníkář. Šlo o syrovou zpověď bývalého feťáka, vařiče pervitinu a kriminálníka, který přežil vlastní pád až na dno.

„Čichám, čichám, halucinuju"

Divadelní adaptace knihy Perníková chaloupka od Romana Pechy a Petra Motýla v podání ostravského Studia G ukazuje, že „perník" může mít mnoho podob – a že ne všechny jsou sladké.

V inscenaci diváci sledovali skutečný příběh havířovského Romana, který se k drogám dostal za hluboké totality přes Rudé právo. Místo, aby ho články o injekčních stříkačkách a narkomanech odradily, probudily v něm zvědavost. A ta ho zavedla až k výrobě nejčistšího pervitinu široko daleko. Jak sám řekl: „V socialistickém Československu feťák neexistoval. To až teď se s nimi dá dláždit chodník. Nebo spíš pěšinka na hřbitov."

Z vězení do odmašťoven, z lásky do závislosti, z vaření drog až k pokusu o nový život. To všechno Roman žil a na festivalu Pernštejnlove vyprávěl. A to prostřednictvím výjimečného hereckého výkonu Petra Panzenbergera, který postavu Romana nehrál. On ji žil. Před diváky stál chlap z Havířova, který pil, píchal, čichal, vařil, halucinoval a přežil. A publikum mu věřilo každé slovo.

Příběh o drogách a vězení plný naděje

Režisér Vojtěch Štěpánek velmi autenticky adaptoval příběh do inscenace, která se nebojí jít na dřeň. Bez patosu, bez sentimentu, bez laciné nostalgie po starých časech. Naopak – s jasným vědomím, že každá věta může být poslední. Výběr hudby, jednoduchá scéna, silný jazyk s ostravským přízvukem. To všechno souzní v možná až nečekaně hluboce emotivní zážitek.

A přesto, že je to příběh o drogách, vězení a ztrátě, není to hra o zoufalství. Je o naději a víře, že návrat je možný. Třeba i po tom, co vám umřeli kamarádi nebo jste skončili ve vězení.

Výjimečné divadlo, které diváka zasáhne

V Ostravě je Perníkář od své premiéry vyprodaný. Pardubický festival Pernštejnlove tak nabídl vzácnou příležitost zažít výjimečné divadlo, které vás zasáhne hluboko. Není to lehká podívaná. Ale rozhodně má smysl.

A i když je Pardubice město perníku, tohle byl perník, který chutnal jinak. Trpce, syrově, pravdivě. A možná právě proto patřil Perníkář k tomu nejlepšímu, co bylo na jubilejním 10. ročníku festivalu Pernštejnlove k vidění.

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: PernštějnLove