Nelze říct lidem: Pardon, na péči o vás nejsou peníze…

Pardubice – V oblasti sociální péče je už řadu let výraznou postavou radní Pardubického kraje Pavel Šotola. V této práci bude pokračovat i v příštích čtyřech letech. Naváže tak zejména na počátky transformace ústavní péče pro osoby s mentálním postižením, transformace péče o ohrožené děti, projekty podpory neziskového sektoru, sociálního podnikání a dobrovolnictví. Je toho ale mnohem více před čím nyní stojí zejména sociální služby, jak ukázal následující rozhovor.

S čím začínáte další rok?

Nový rok začínáme tak jako pokaždé rozdělením finančních prostředků od státu na sociální služby. Pro letošní rok jsme obdrželi od Ministerstva práce a sociálních věcí částku 1,082 milionů korun a zároveň budeme posílat finanční prostředky poskytovatelům sociálních služeb v rámci takzvaného víceletého financování sociálních služeb z rozpočtu Pardubického kraje.  To se stane hned po schválení rozpočtu na Zastupitelstvu Pardubického kraje, které se koná 23. února.

Je prostředků na sociální péči letos dost?

Vzhledem k tomu, že potřebnost zvýšení kapacit nejrůznějších druhů sociálních služeb je stále vyšší, tak prostředků není dost. Částka od ministerstva by měla zohledňovat desetiprocentní narůst platů, tak uvidíme, jak to dopadne.  Ale obecně je financování stále nedostatečné a neumožňuje další rozvoj sociálních služeb. Nové domovy pro seniory se téměř nestaví, a když není možné uspokojit tuto potřebu, tak se snažíme rozvíjet a podporovat terénní služby jako je pečovatelská služba, osobní asistence a podobně. A o péči v domácím prostředí je čím dál větší zájem. Projevilo se to zvláště v době koronaviru, kdy řada pobytových zařízení nenabírala nové klienty z důvodu karantény, proto bylo potřeba se postarat o tyto lidi v domácím prostředí. To je také naše priorita.

Co bude v centru vaší pozornosti v následujících letech?

Role kraje asi není pro občany tak srozumitelná, jako u obcí a měst. Našim úkolem je koordinovat na celém území kraje dostupnost sociálních služeb s ohledem na dané potřeby. Letos připravujeme nový střednědobý plán rozvoje sociálních služeb na další tři roky. V něm budeme ve spolupráci s poskytovateli sociálních služeb i s obcemi definovat potřebné kapacity na dané období. Tento plán vždy reaguje na aktuální potřebu v daném území a vychází z něj celé financování a zabezpečení služeb. Dalším úkolem bude připravit víceleté financování sociálních služeb z krajského rozpočtu na další tříleté období, které začne platit od příštího roku. Novým úkolem budou konkrétní kroky v rámci naplňování Koncepce rodinné politiky kraje. Určitě budeme dále pokračovat v opouštění ústavní péče pro osoby se zdravotním postižením a pro děti z dětských domovů.

Jaké jsou zkušenosti z opouštění ústavních pobytových služeb pro mentálně postižené klienty?

V našich krajských pobytových zařízeních pro osoby se zdravotním postižením nebo s duševním onemocněním máme přes 800 klientů a více jak 62 procent z nich již žije v komunitě. Opustili ústavní formu péče, bydlí v bytech, domcích, menších domácnostech. A kvalita jejich života je naprosto jiná, než byla doposud.  Jsou více soběstační a přispívá to i k jejich zdraví.  Opustit všechny pobytové ústavní formy je běh na dlouhou trať, který vyžaduje čas, peníze a chuť ke změnám. V rámci tzv. transformace se nám již podařilo opustit dva bývalé kláštery, a to ve Slatiňanech a Svitavách, středověký hrad Rychmburk v Předhradí a letos opustíme také zámek Bystré.

Jste také jedním z propagátorů změny péče o ohrožené děti. Jak to jde?

Mám velkou radost, že jsme v loňském roce mohli opustit první dětský domov v Horní Čermné a přestěhovat děti do bytů a rodinného domu. Další dětský domov ústavního typu opustíme brzo i v Poličce, kde máme jednak pronajaté byty od města, ale kde také nyní stavíme nový rodinný domek. Celkově už 40 procent dětí z dětských domovů bydlí v malých skupinách v bytech nebo domcích. Po změně prostředí a přístupu se začínají jinak chovat, mají více soukromí, více si váží věcí i práce, než tomu bylo v anonymním zařízení, kde se leccos dalo schovat.

Řadu let usilujete o podporu sociálního podnikaní a čekáte na legislativní změny. Už jste se dočkali?

Bohužel ne. Zatím je sociální podnikání oborem podnikání jako každé jiné. To, že má konkurenční nevýhodu, protože zaměstnává lidí postižené nebo obtížně uplatnitelné na trhu práce, nebere zákon nijak v potaz.  V našem kraji jsme zavedli vlastní dotační podporu, kterou poskytujeme od roku 2015 a vloni jsme také zahájili vzdělávací akademii, kterou nám, bohužel, přerušila epidemie. On-line forma se nám osvědčila pouze částečně, proto budeme pokračovat, až se situace vrátí do normálu. Máme v kraji řadu sociálních podniků, které mají jistě co nabídnout, a proto chceme letos vydat katalog sociálních podniků v Pardubickém kraji.

Vlajkovou lodí neziskového sektoru je už řadu let Burza filantropie, kde neziskovky získávají prostředky na prezentované projekty jak od veřejné správy, tak od donátorů. Je možné v ní pokračovat i letos?

Pěvně věřím, že ano. Povedlo se nám to v loňském roce v několika volnějších měsících s ohledem na vládní opatření. Nakonec pak 35 projektů získalo podporu ve výši 1,5 milionů korun. Letos nás čeká 10. ročník a byla by škoda ho vynechat. Za těch předchozích 9 let bylo podpořeno 355 projektů celkovou částkou přes 12 milionů korun, takže je to velký závazek to nevzdat ani letos, navíc neziskový sektor může právě v současné situaci mnoha lidem pomoct.

Dobrovolnictví čekal asi v době pandemie nový restart, ne?

Myslím, že vloni na jaře se skoro každý druhý stal dobrovolníkem. Všichni šili roušky, pomáhali se sháněním látek a jiných věcí, roznášeli nákupy, obědy a podobně. I díky tomu si řada lidí mohla uvědomit, co vlastně to dobrovolnictví je, a v čem spočívá. Na podzim pak bylo dobrovolnictví velmi často o doučování žáků, o pomoci ve zdravotnických a sociálních zařízeních a podobně. 

Velkou roli sehrály samozřejmě neziskové organizace, kde je největší přirozená armáda dobrovolníků. Byli to třeba dobrovolní hasiči, kteří pomáhali zajistit distribuci ochranných prostředků a dezinfekce, nebo 15 lokálních dobrovolnických center v kraji. Vloni také vzniklo regionální dobrovolnické centrum pod Koalicí nevládek Pardubicka, které má za cíl  dobrovolnictví v rámci Pardubického kraje koordinovat, propagovat a vytvářet pro něj vhodné zázemí.

Pardubický kraj je asi jedním z mála, který zřizuje při Radě kraje Komisi pro koordinaci služeb v oblasti duševního zdraví. Co je nyní jejím cílem?

Je to poradní orgány rady kraje v návaznosti na reformu psychiatrické péče. Kraj je jednak zřizovatelem domova pro osoby s duševním onemocněním a zároveň koordinuje služby v oblasti duševního zdraví. Velkým úkolem je zpracování takzvaného krajského plánu sítě služeb pro lidi s duševním onemocněním, kde se definují potřebné služby, dostupnost specialistů – psychiatrů, psychologů a další podpory komunitních služeb. Snažíme se společně také o destigmatizaci osob s duševním onemocněním, neboť ve společnosti je   vůči nim spousta předsudků, naprosto mylných představ a dezinformací. Takže v tomto bychom chtěli odvést velký kus práce tak, aby se veřejnost nebála lidí s  duševním onemocněním a zároveň viděla,  jakou podporu tito lidé  získávají.

Co podle vás sociálním službám v naší zemi chybí a co pro to mohou udělat kraje?

To hlavní, co chybí, je systémové nastavení financování sociálních služeb. Je potřeba promyšlená reforma tak, aby poskytovatelé sociálních služeb měli jistotu, že náklady, které mají spojené s poskytováním služby, budou mít uhrazeny.

Těch modelů může být jistě celá řada, ale současný systém dotací je podle mne z dlouhodobého hlediska neudržitelný.

My, jako Pardubický kraj, se snažíme v rámci našich kompetencí nastavit systém tak, aby byl pro poskytovatele co nejvíc předvídatelný a stabilní, právě prostřednictvím víceletého financování sociálních služeb z rozpočtu kraje.

Stát by si měl určit priority, jakou sociální péči chce svým občanům zajistit, a na to pak vyčlenit finanční zdroje. Není možné, aby poskytovatelé sociálních služeb poskytovali péči a zároveň sháněli finanční prostředky po sponzorech.  Zároveň by finanční zajištění mělo být stabilní, abychom se nedostali do stavu, že poskytovatel sociálních služeb bude muset říci klientovi: Pardon, na péči o vás nejsou peníze, takže vám ji nejsme schopni poskytnout.  Proto bychom rádi viděli jasnou koncepci na úrovni státu, kam se mají sociální služby ubírat v kapacitách, druzích služeb, v kvalitě péče. A na to by mělo být  navázané reálné financování.

Po mnoha letech platnosti zákona o sociálních službách je určitě potřeba jeho novela, stejně jako je potřeba nové tzv. úhradové vyhlášky, která je od roku 2014 beze změny. Určitě by stálo za to, aby komunitní služby měly větší podporu ze strany státu. Péče v komunitě je mnohem efektivnější a pro lidi příjemnější než v ústavních zařízeních. Dále je čím dál větší poptávka po takzvaných odlehčovacích službách, kterých je stále málo. Tam je třeba zaměřit pozornost.

Zdroj a foto: Pardubický kraj