Na dotek žralokům a velrybám. Cestovatele v Pardubicích bavil zážitky Steve Lichtag

Pardubice – Jaké to je být na dotek žralokům a velrybám? O tom velmi poutavě a zábavně vyprávěl v sobotu v podvečer v Kongresovém sále pardubického Paláce STEVE LICHTAG. 

Hledání jehly v kupce sena  

Jedna z hvězd letošního ročníku Cestovatelského festivalu zavzpomínala při přednášce nazvané Dobrodružství oceánů zejména na natáčení filmů o velrybách, kterého prý bavily možná ještě víc než ty o žralocích.  

„Hledání velryb na otevřeném moři je vždycky tak trochu jako hledání jehly v kupce sena," svěřil se světoznámý filmový producent, režisér a spisovatel, který má na svém kontě řadu prestižních mezinárodních ocenění.

Pitka u prezidenta

V Pardubicích líčil své zážitky z oblasti Silver Bank v Karibiku, severně od Dominikánské republiky. „Je tam největší populace velryb. Abych získal povolení točit, musel jsem na audienci k prezidentovi Dominikánské republiky. Dlouho jsem čekal na přijetí, ale nakonec se to podařilo. Sekretářka mne upozorňovala, že pan prezident mi dá maximálně pět minut. Byl jsem u něj tři hodiny, opili jsme se spolu jako psi a podepsal mi úplně všechno, co jsem potřeboval," usmíval se 68letý dobrodruh.

„Když jsem získal potřebná povolení, začal jsem hledat vhodnou loď, která by nás tam dopravila. Měl jsem v kapse 30 tisíc amerických dolarů a nožík. Jakmile jsem přišel s tím, že potřebuju loď na 10 dní, oznámil mi kapitán, že nic není problém a že všechno bude do druhého dne rána připravené. Chtěl jsem mu dát jen zálohu, ale on, že to půjde jedině, když mu dám všechny peníze dopředu. Pochopil jsem, že kdybych nesouhlasil, asi by nám ani nožík v kapse nepomohl. Najednou mi přišlo, že všichni členové posádky vypadají trochu jako vrazi. Kolega mi poradil, ať si od kapitána vezmu alespoň stvrzenku, i proto, že jsem měl na tento projekt dotaci od ministerstva životního prostředí. Jenže najít na lodi kus papíru byl problém. Tak kapitán našel nějaký kus toaletního papíru, na ten mi napsal, že ode mě převzal 30 tisíc amerických dolarů. Bál jsem se, že druhý den přijdu na místo a nebude nic, na čem jsme se dohodli. Posádka však naštěstí všechno nachystala a my mohli jet točit velryby," líčil filmař a dodal, že natáčení snímku Tanec modrých andělů o dlouhoploutvých plejtvácích neprobíhalo zrovna ideálně. 

„Murpyho zákony fungovaly dokonale. Když se před námi konečně objevily velryby, došel filmový materiál. Když pak bylo na co točit, nebylo už co," podotkl a přiznal, že po třech dnech měl štáb celých pět vteřin použitelného materiálu. Ani to však tvůrce neodradilo a pokračovali v práci. „Jenže pak se výlet brutálně zvrtl. Chytila nás strašná bouře. Vysadil nám první motor, došlo palivo a druhý motor mlel z posledního. Čekali jsme, kdy se loď převrátí," zavzpomínal na dramatické chvíle Steve Lichtag.

Naděje na záchranu? Nulová

Naděje, že se dočkají pomoci, byla nulová. „V těchto končinách bychom mohli potkat maximálně piráty, a to jsme si opravdu nepřáli. Nakonec jsme přece jen dopluli zpět s úplně zničenou lodí. A to za kormidlem už nebyl ani jeden ze dvou kapitánů, protože oba dostali mořskou nemoc, ale asi 130centimetrový kuchař. Tenkrát jsme se radovali, že jsme přežili a byly to skutečně velmi silné emoce. Když jsme se loučili, chtěl jsem dát kuchařovi pusu, že nás zachránil a on nás odzbrojil jedinou větou, kterou uměl anglicky a kterou neustále opakoval dokola: ‚Dominican Republic, No Problem!' Ale uvědomil jsem si, že snad nikdy jsem nebyl tak blízko konci," přiznal muž, který v roce 1979 opustil tehdejší Československo a zamířil do Spojených států amerických.

Jak se tradičně loví vorvani?

Na Cestovatelském festivalu nechal Steve Lichtag divákům nahlédnout i pod pokličku tradičního lovu vorvaňů. „Bylo to obrovské dobrodružství, o kterém vypráví můj film Poslední lovci. Zavedl nás až do Indonésie za největším ozubeným tvorem této planety. Dostali jsme se opravdu nablízko k těmto mořským gigantům a čekali, jak s námi naloží. Třicetitunová monstra k nám naštěstí byla milostivá," podotkl rodák ze Znojma. „Také s lovci jsme museli být neustále ve střehu. Nikdy jsme dopředu nevěděli, co se bude dít," pravil autor dokumentu, který přibližuje drsný život na indonéském ostrově Lembata a život lovců vorvaňů ve vesnici Lamalera. 

Závěr pardubické přednášky patřil filmu o filmu k unikátnímu 3D projektu Aldabra: Byl jednou jeden ostrov.

„Publikum bylo báječné!"

„Publikum na Cestovatelském festivalu bylo báječné. Opravdu pozorně poslouchalo," radoval se skvělý vypravěč, který se cítí být spíše filmařem než cestovatelem. „Ale podobně jako mé kolegy mě přitahuje to zakázané ovoce, kdy víte, že máte někam jet, ale netušíte, co vás tam čeká. Přitom je vám jasné, že něco určitě zažijete, jen nemáte ponětí, co přesně to bude," uzavřel.  

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: Cestovatelský festival Pardubice