„Modrá“ kvalifikace na Velkou pardubickou také pomáhala…

Pardubice – Třetí kvalifikace na Velkou pardubickou, jež se v sobotu odehrála na Pardubickém závodišti, se zbarvila do modré.

Mezi návštěvníky, kteří vyrazili do horkem rozpáleného areálu v předepsaném outfitu, byla i operní pěvkyně Štěpánka Pučálková.

Vyjádření úcty koním i žokejům

„Je to skvělý nápad, že každá kvalifikace má doporučený dress code. Přijde mi to jako symbolické vyjádření úcty koním i žokejům. Je to podobné, jako když se člověk vydá do opery. Tam také nemůže vyrazit v riflích a tričku,“ uvedla přední česká mezzosopranistka, jež byla v roce 2019 nominována na prestižní divadelní cenu Thálie v oboru opera.

„Přiznám se, že modrou barvu běžně nenosím. Přemýšlela jsem nad tím, jaké šaty zvolím, ale nakonec jsem něco vymyslela,“ usmívala se sólistka Semperovy opery v německých Drážďanech.

Na Velké pardubické byla jako dítě

„Na Velké pardubické jsem byla jednou jako dítě. Bohužel si z této návštěvy už moc nepamatuji. Proto jsem měla radost z toho, že jsem byla pozvána na třetí kvalifikaci i na samotný vrchol letošní dostihové sezony,“ podotkla Štěpánka Pučálková.

„Moc jsem si sobotní odpoledne na závodišti užila. Díky péči Luďka Slanaře jsem se v Dostihovém klubu cítila jako princezna,“ prohlásila operní pěvkyně, která měla možnost slavnostně dekorovat i vítěze jednoho z dostihů. „Byla to pro mě velká čest,“ svěřila se umělkyně, jež prý má koně ráda od dětství.

Na táborech jezdila na koni bez sedla

„Když mi bylo asi 7 nebo 8 let, účastnila jsem se táborů, kde jsme na koních jezdili. Dokonce bez sedla, na indiánský způsob,“ zavzpomínala operní diva, která svou kariéru odstartovala v roce 2013 v rakouském Salcburku.

„Tam jsem si našla kamarády, kteří jezdili parkur a měli závodní koně. Tehdy jsem si moc přála se na nějakém znovu projet. Tak mi chtěli vyjít vstříc a přivedli mi obrovského, svalnatého koně. Úplně jsem se vyděsila, ale všichni mě ujišťovali, že je opravdu klidný. Nasedla jsem na něj, on se najednou rozběhl a já z něj spadla. Od té doby mám ke koním respekt,“ poznamenala Štěpánka Pučálková.

Autogramiáda autora Deníku jednorožce

Sobotní dostihový den měl rovněž charitativní podtext. Jeho součástí byla i autogramiáda úspěšného spisovatele Jiřího Švihálka. „Tomuto mladému muži se před rokem změnil život. Po nehodě na motorce, kterou nezavinil, přišel o nohu. Bez servítků a s humorem sobě vlastním začal den po dni popisovat, co prožívali s manželkou a jak bojovali s následky zranění. Jeho blog postupně začalo sledovat na 200 tisíc čtenářů. Vysloužil si i nominaci na prestižní cenu Magnesia blog roku. Vznikla z něj kniha Deník jednorožce, kterou Jiří nedávno pokřtil,“ přiblížila mluvčí závodiště Kateřina Nohavová.

Dar od pořadatelů půlmaratonu

Sobotní program zpestřilo rovněž předání speciálního závodního vozíku Adamu Jírovi. Pořídili jej pořadatelé Pardubického vinařského půlmaratonu díky příspěvkům svých partnerů. „Potěšilo nás, že jsme mohli toto předání uskutečnit na závodišti. Na Pardubickém vinařském půlmaratonu, který se konal výjimečně kvůli koronavirové hrozbě v Kostěnicích, to bohužel nebylo možné,“ řekl Oldřich Bujnoch, organizátor Pardubického vinařského půlmaratonu.

Hendikepovanému pomohl i žokej Váňa

Přímým účastníkem akce byl i osminásobný vítěz Velké pardubické, žokej Josef Váňa. „Pardubický vinařský půlmaraton jsem neběžel. Zúčastnil jsem se ho na kolečkových bruslích. Po startu to vypadalo, že bych závod mohl i vyhrát, protože jsem měl náskok před ostatními 200, 300 metrů. V cíli jsem už pak 200, 300 metrů ztrácel,“ podotkl Josef Váňa.

Ten nechyběl ani při předání speciálního závodního vozíku na Pardubickém závodišti. „Je fajn, že jsme mohli našemu hendikepovanému kamarádovi pomoct,“ uzavřela legenda Velké pardubické.

Foto: Marcela Kvochová – Dostihový spolek Facebook

  •  
  •