Jedna z hvězd Festivalu smíchu Martin Polách: „V Pardubicích jsem pořád doma"
Pardubice – Do důvěrně známých míst se vrátil MARTIN POLÁCH. Herec, který vyrůstal v Pardubicích, zavítal do Východočeského divadla, kde si v minulosti vyzkoušel i své první divadelní angažmá. Jedna z hvězd činohry libereckého Divadla F. X. Šaldy zamířila na 25. ročník GRAND Festivalu smíchu s duchařskou komedií Mezi nebem a zemí. V povedeném představení ztvárnil Martin Polách postavu ducha úspěšného spisovatele Jacka Camerona.
Jaký to byl pocit vrátit se do míst, kde jste vyrůstal?
Asi jako pokaždé, když se do Pardubic vracím. Jsem tady pořád doma. Je to úplně stejný pocit jako před 34 lety, kdy jsem odtud odešel. Nejprve na vojnu a pak do Liberce. Pardubice jsou pro mě magickým místem, kde jsem si čichnul k divadlu, kam mě zavedl táta, kde mi zavoněla líčidla, kostýmy i mastix. Právě tady, ve Východočeském divadle, jsem viděl první úžasné představení, poprvé vystoupil na jevišti jako student v němé roli a zcela propadl divadlu. To tady stále všechno cítím.
V Pardubicích je ta vaše rodinná stopa dost silná. Na vašeho tatínka vzpomínala na letošním GRAND Festivalu smíchu přímo na jevišti před diváky i režisérka Lída Engelová, která s ním spolupracovala při své první režii v Pardubicích.
Ano. Ta naše rodinná stopa je tu skutečně silná.
Jaký dojem jste měl z pardubické festivalové „štace"?
Kolegové měli asi trochu větší trému než před běžnou reprízou v Liberci. Přece jen, šlo o soutěžní představení na GRAND Festivalu smíchu. Já měl trému ještě zesílenou tím, že jsem hrál v místě, kde se stále cítím doma.
Všichni jsme byli zvědaví, jak to tady dopadne. Publikum v Liberci nám vždycky drží palce a fandí nám. My jsme na něj zvyklí a diváci jsou na nás hodní. Tak jsme byli trochu nervózní, jestli to tak bude i v Pardubicích. Myslím, že naše obavy byly zbytečné. Přišlo mi, že lidé se snad bavili.

Možná jsme před představením hodně řešili, jak budeme hrát, jestli půjdeme v zavedených šlépějích z Liberce. Reakce pardubického publika úplně stoprocentně nekopírovaly ty, na které jsme zvyklí z Liberce, ale to vůbec nevadilo. To bylo v pořádku. Důležité bylo, že závěrečná děkovačka byla z mého pohledu velmi upřímná. Za to jsem moc rád.
Opravdu moc mě potěšilo, že jsme s komedií Mezi nebem a zemí mohli na GRAND Festivalu smíchu soutěžit. Diváci vypadali, že od nás vzali, že jsme jim přivezli hru, která dokáže pobavit, člověk se u ní může zasmát, uronit nějakou tu slzu a že třeba někoho i donutí k zamyšlení. Je to duchařská komedie, která je možná trochu specifická, ale jsem přesvědčen o tom, že do letošní skladby GRAND Festivalu smíchu hezky zapadla.
V čem osobně vás komedie Mezi nebem a zemí zaujala?
Před chvílí jsem se přiznal jedné své oblíbené pardubické kolegyni, že když jsem si hru poprvé přečetl, tak jsem z ní úplně nadšený nebyl. Říkal jsem si, že uvidíme, co z toho vznikne na jevišti. Pak jsme ji chvilku zkoušeli a já byl spokojený. Jenže najednou mi přišlo, že je tam až moc sentimentu. Postupně jsem mu však znovu propadl a docela rád, protože bez něj bychom to nemohli vůbec hrát. Ale řekli jsme si, že pokud by někdo měl dojem, že je tam sentimentu až příliš, dáme tam hned vzápětí situaci, která ho trochu shodí. Chtěli jsme, aby se sentiment střídal se zdravým pohledem na celou situaci. Aby divák, když začne mít pocit, že je ve hře až moc cukru, dostal zase trochu pepře a soli.
To se vám snad, soudě podle reakcí pardubického publika, podařilo.
To nás moc těší.
Na GRAND Festivalu smíchu jste v minulosti získali hned několik festivalových cen. Předpokládám, že je to pro vás asi „srdcovka"?
GRAND Festival smíchu má obrovské místo v mém srdci. Zaprvé se díky němu můžu vracet do Pardubic. Za druhé se koná v mém milovaném Východočeském divadle. Za třetí je skvělé, že se tu nějaký festival vůbec pořádá. A to, že je to zrovna GRAND Festival smíchu, je báječné.
Přiznám se, že ho mým pardubickým kolegům závidím. My už v Liberci nějakou podobnou přehlídku také připravujeme. Ale bude to spíše taková Šaldova šňůra, abychom se předvedli kritikům. Chceme, aby se o nás víc psalo a vědělo.

Jsem si moc dobře vědom, že uspořádat GRAND Festival smíchu v takové podobě, v jaké je k vidění v Pardubicích, není žádná sranda. Je za tím vidět obrovský kus práce. Vážím si celé organizační flotily v čele s ředitelem festivalu i divadla Petrem Dohnalem a dramaturgyní Janou Uherovou.
I když musí být hodně náročné dát to celé dohromady, určitě to za to stojí. A festivalová představení jsou tady prakticky okamžitě vyprodaná. To je jasný důkaz, že tato akce má svůj smysl. A nesmírně si vážím i toho, že tu poměrně často soutěžíme. A to i přesto, že třeba každý rok nevyprodukujeme ryzí komedii. Jsem rád, že jsme se na festival dostali i s hrou Mezi nebem a zemí.
Sám jste na GRAND Festivalu smíchu získal už dvě ceny za nejlepší mužský herecký výkon. V roce 2007 to bylo za Postelovou frašku, v roce 2017 za Poprask na laguně. Máte někde tyto dvě ceny vystavené?
Diplomy, které jsem získal, upřímně moc na vystavení nejsou. Perníky jsem buď snědl, nebo se rozpadly. A peníze za vítězství jsem utratil. (smích) Ale v srdci mi ta dvě vítězství zůstala.
Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: GFS Michal Klíma