„Humor je lék. Pro mě i diváky," konstatovala držitelka Ceny Genia smíchu Iva Janžurová

Pardubice – Populární herečka IVA JANŽUROVÁ získala ve Východočeském divadle v Pardubicích na Grand festivalu komedie Cenu Genia smíchu.

Na Grand festivalu komedie jste byla oceněna za „komediální mistrovství, v němž se lehkost smíchu snoubí s hlubokým hereckým citem". Získala jste Cenu Genia smíchu. Jaký je to pocit?

Velice zavazující. Je to tak silný termín, že když mi to ředitel Východočeského divadla Petr Dohnal oznámil, že získám Cenu Genia smíchu, tak jsem si říkala, jestli to není nějaká recese. 

Jak to?

Kdysi mi jeden spolek, jehož členy byli také herci Jiří Lábus a Oldřich Kaiser, oznámil, že dostanu cenu v Anglii. Dokonce mi sdělili i datum, takže jsem si nakoupila obleky a až poté zjistila, že to celé byla jen recese. Na druhou stranu to ale nebylo vlastně nic proti tomu, co sdělili herečce Elišce Balzerové. Tvrdili jí, že se má likvidovat hřbitov, kde ležela její rodina. A že si musí odvézt jejich ostatky.

Recese to ale od Petra Dohnala nebyla a Cenu Genia smíchu jste si v Pardubicích převzala.

To ano. Když jsem zjistila, že už je to několikátá Cena Genia smíchu, tak mě napadlo, že už asi neměli kde hledat, tak si vzpomněli na mě. (smích)

To určitě ne. Jak jste vnímala reakce publika, které vám ve Východočeském divadle připravilo dlouhotrvající ovace vestoje?

Bylo to krásné. Když jsem šla na jeviště, chtělo se mi brečet. Pak jsem si říkala, že zase nejsem tak stará, abych pořád brečela, tak jsem se nakonec přemohla. A navíc moc ráda slyším smích z hlediště. Humor je pro mě lék. A myslím, že i pro lidi, kteří přijdou do divadla. Jak říkám v jedné roli: „Jako kdyby všechny svoje starosti, strachy a bolesti zanechali ve foyer na věšáku a sedí proti mně a každá vlna toho smíchu mě nabíjí k dalšímu výkonu". Jsem za to šťastná!

A co říkáte na myšlenku Grand festivalu komedie jako celorepublikové přehlídky zaměřené čistě na divadelní komedie?

Přiznám se, že jsem o festivalu nevěděla. Ale je to proto, že se takovým akcím, jako byla tato, spíše vyhýbám. Na takové pozvánky kývnu opravdu jen velmi výjimečně. Tady byla šance, že bych tu možná mohla převzít i nějakou tu cenu, tak jsem přijela. (smích)

Rozhodně je dobře, že komediální herci tu mají možnost ukázat svůj talent. Jak mi prozradil kolega Petr Nárožný, je totiž rozdíl mezi komediálním hercem a komikem. Komik pracuje se stále stejnými prostředky. Má takzvaně jednu šarži. Komediální herec každou svou roli vystaví trochu jinak a těší ho to. A právě ta různost a pestrost vyvolávají ten správný divácký ohlas. 

Protože se považuji za komediální herečku, tak se i na těch sedmi rolích, které dnes v divadle mám, stále snažím učit a zkoušet nové věci. A když jsem teď získala Cenu Genia smíchu, tak se to budu snažit ještě víc prošpikovat a rozvíjet. 

Kdy se u vás zrodila láska k humoru?

Když jsem byla malé dítě, tak jsme společně s mými dvěma staršími bratry organizovali pro rodiče různá divadelní představení. Mou první rolí prý byl pes. Ale na to už si nepamatuji. Dobře jsem si pamatovala až roli, kdy jsem hrála souseda. Měla jsem naraženou rádiovku, uhlím namalovaný knír a vycpané břicho polštářem. Maminka, když mě uviděla, tak se tak smála, až skoro brečela. A to mě překvapilo. Brala jsem ji za velmi vážnou, až přísnou osobu. Když jsem viděla, jaký ohlas u rodičů způsobovalo to, že jsem se tam vlastně jen procházela a asi to brala dost vážně, tak mě to začalo bavit. Už tenkrát jsem poznala, že dělat humor je strašná dřina a že funguje, když se bere vážně. Jakmile komediant naznačuje, že s ním bude velká sranda, tak to většinou moc dobře nedopadne. 

Dělat humor je zkrátka dřina…

Vzpomínám si na dobu, kdy jsme měli s mým mužem Stanislavem Remundou vlastní divadlo. S hrou Vrátíš se ke mně po kolenou jsme hráli jednou odpoledne a večer někde na Ostravsku. Já jsem za ta dvě představení byla tak zpocená a vyčerpaná, že mě tehdy Slávek dotáhl do postele a šel, chudáček, prát moje propocené kostýmy, abych v nich mohla druhý den zase hrát. Ale i přes tu dřinu mě stále baví hledat humor. A to i v rolích, které třeba na první pohled nejsou úplně veselé. 

Jednu z dalších možností, kde budou moci pardubičtí diváci vidět 84letou herečku IVU JANŽUROVOU v akci, je pardubická repríza představení Božská Sarah. Komorní komediálně laděná hra o několika dnech na sklonku života herečky Sáry Bernhardtové, legendy francouzského divadla, ve společnosti jediného muže, oddaného tajemníka Georgea Pitoua, bude k vidění 29. března 2026 od 19 hodin v pardubickém Kulturním domě Hronovická. Vstupenky jsou ještě v prodeji zde.

Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: VČD