Herec Ondřej Rychlý si v Hráčích lebedí. Užil si je i na GRAND Festivalu smíchu
Pardubice – Jeden z nejlepších hereckých výkonů na 25. ročníku GRAND Festivalu smíchu ve Východočeském divadle v Pardubicích podal v inscenaci pražského Činoherního klubu Hráči ONDŘEJ RYCHLÝ. Svou postavu Ichareva ztvárnil syn herce a moderátora Petra Rychlého s obrovským zápalem a energií.
Jaké dojmy jste měl z pardubické „štace" na GRAND Festivalu smíchu?
Moc hezké. Hrálo se nám tu pěkně. Vždycky, když se představení uvádí v jiném prostoru než na své domovské scéně, může to být nový impulz. Samozřejmě to může být i na škodu, že to herce rozhodí. V Pardubicích jsem měl ale pocit, že Východočeské divadlo naší inscenaci slušelo. Cítili jsme se tady opravdu výborně. Stylizace Hráčů je na Činoherní klub docela výrazná. Myslím, že jí prospělo, že jsme ji mohli hrát ve větším prostoru a že hezky dýchala. Alespoň já jsem si to GRAND Festivalu smíchu opravdu užil. Byl jsem skutečně nadšený, když jsem vnímal, jak hrají mí kolegové a jak skvělé bylo pardubické publikum.
Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděl, že máte účinkovat v Činoherním klubu v inscenaci Hráči, jejíž nastudování z roku 1982 na stejné scéně s Josefem Abrhámem, Jiřím Kodetem nebo Petrem Nárožným v režii Ladislava Smočka se stalo doslova legendou…
Se vší pokorou jsem byl nadšený, že jsem dostal nabídku na krásnou roli v takové hře. Potěšilo mě, že do mě Činoherní klub a režisér Lukáš Brutovský vložil takovou obrovskou důvěru. Přiznám se, že jsem si to moc nespojoval s legendární inscenací, byť se k ní i v této naší verzi hlásíme. Chápu, že jsou Hráči ikonickým představením Činoherního klubu, ale na druhou stranu všechno rotuje. Včetně Hráčů. Já jsem si je pamatoval ze školy. Bavili mě a těšil jsem se. A když jsem pak viděl obsazení, tak jsem tušil, že si budu úplně lebedit, když budu mít takové výtečné kolegy kolem sebe. A opravdu to bylo jedno z nejkrásnějších zkoušení v mém životě. Hráče hraji opravdu moc rád. Jsme taková vlčí smečka, která se vzájemně podporuje. Nehledě na to, jak se člověk cítí, tak když přijde do divadla, najednou je všude kolem úžasná energie. To je moc příjemné. A žádnou podobnou inscenaci v repertoáru nemám.

Proč má dnes smysl uvádět na jevišti Hráče?
Je to moc hezky napsaný text. Na první pohled může působit jako docela primitivní groteska, ale když se člověk začte, zjistí, že tam je hodně vrstev a mnoho prostoru na hru. A to je přesně to, co herci potřebují. Vždyť herec je od slova hrát si. A tento Gogolův text nám to umožňuje. To je docela vzácné. A je proto i logické, že stále vznikají nové verze Hráčů. Cenné na tomto titulu je, že vždycky může vyjít z herců. A to na tom může být to svěží a čerstvé. Věřím, že se to snad v našem případě podařilo.

Jak se díváte na to, že jste s Hráči soutěžili na GRAND Festivalu smíchu?
Většinou se mi poštěstí, že na GRAND Festival smíchu přijíždím s titulem, kde není tolik humoru na první dobrou. Ale ředitel festivalu a současně Východočeského divadla Petr Dohnal to řekl krásně, že GRAND Festival smíchu nejsou žádné dostihy. Že tato přehlídka slouží především na podporu inscenací, které si zaslouží být víc vidět. To mi přijde, že dává hluboký smysl. Je fajn, že se na festivalu mohou divadla potkat a diváci občerstvit v takové intenzitě různými typy komedií.
GRAND Festival smíchu už znám hodně dlouho. S tátou jsem tu byl, když na jednom z ročníků dokonce vyhrál Cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Na to mám hezké vzpomínky. I na perník, který tehdy k ceně dostal. (smích)

Co je vaší nejsilnější vzpomínkou na Pardubice?
Kdysi jsem měl přítelkyni z Pardubic. Byl to můj první vztah na dálku. Hodně často jsem za ní do Pardubic jezdil. Ona za mnou tolik ne. Pak to docela smutně skončilo. Ale mám tady úžasné kamarády ze školy. Třeba Josef Láska, který se uchytil ve Východočeském divadle. Máme takový zvyk, že když on hraje v Praze nebo já v Pardubicích, tak si vzájemně hladíme své fotografie umístěné v divadlech. Doufali jsme, že se spolu někde potkáme i na jevišti, což se nám zatím poštěstilo jenom na škole.
Autor: Tomáš Dvořák – Pardubice ŽIVĚ
Foto: GFS Michal Klíma