Doba měděná. Před lavičkou si roztopili oheň a vypalovali kabely

Pardubice – Módní záležitostí poslední doby je těžba kryptoměn. Ta se složitě vyvinula z jiného průmyslového odvětví a tím je tradiční řemeslo redistribuce barevných kovů pokoutného původu. Ano, hovoříme o těžbě mědi. Ta se v dobách, které učebnice dějepisu datují v našich zemích kolem roku 4300 před Kristem, stala velmi populární až kulturní záležitostí. Předtím, ještě v primitivnějších časech, než se měď začala pracně těžit namáhavou hornickou činností, se tento kov získával prostým vypalováním – založením ohně pod ložiskem mědi a spálením ostatních nehodnotných materiálů jako byla třeba bužírka neboli izolace, které výkupny barevných kovů tehdy nebraly. Jako zdroj mědi sloužily v těch dávných dobách před koncem doby kamenné třeba kabely bez dozoru uložené někde v zemi kolem železničních tratí, které zpravidla celoživotně nepracující lidé v potu tváře dobývali kvůli utajení za velmi těžkých podmínek – zpravidla v noci. Alternativně pak jako zdroj suroviny sloužily různé jiné přístroje a zařízení, která už původní majitel nechtěl nebo mu jistě nebudou chybět až si jejich ztráty všimne. Tyto tradice někteří nadšenci udržují i dnes.

K jednomu takovému tradičním obřadu získávání mědi vyjela i hlídka strážníků v Pardubicích. Oheň vesele plápolal před lavičkou u Bajkalu. U toho v Polabinách. Kdyby se to dělo na Sibiři, tak se tomu za A nedivíme a za B je nám to jedno. Na ohni v Polabinách přiložené trosky elektrozařízení spolu s dalším nevábným odpadním materiálem nejrůznějšího původu sledovali dva muži rovněž nevábného původu, které naše mobilní antropologické hlídky znají z četných historických záznamů v rejstřících i vlastního terénního výzkumu. 

Nebylo těžké je vystopovat. Sloup černého dýmu (How dare you?) si nesplete ani stopař začátečník. Hlídka jejich těžební činnost ukončila a oběma mužů věnovala soudobý vynález v podobě igelitového pytle, na důkladný sběr kremačních zbytků. Na precizní provedení úklidového obřadu naši strážníci dohlédli, nechali oba muže zavzpomínat na kulturu popelnicových polí a poté nastalo zúčtovací období. Oba muži umění i rozumu prostého byli z místa vykázáni s tím, že jejich prosté počínání a sprosté vyjadřování při této měděné sklizni bude s jedním z nich prostě řešit správní orgán. 

Autor: Jiří Sejkora
Zdroj a foto: Městská policie Pardubice