Žalman, který je na folkové scéně půl století, splnil v Pardubicích sen nevidomému hudebníkovi…

Pardubice – Jedna z nejvýraznějších legend české folkové scény Pavel Žalman Lohonka se na hudební scéně pohybuje už půl století. „Jsem rád, že jsem se takového jubilea dožil. Byla to dlouhá cesta. Za ty roky se toho hodně změnilo. Jak v mém osobním životě, tak i v tom muzikantském,“ konstatoval oslavenec, který se svým Spolem dorazil v sobotu večer do pardubického Kulturního domu Hronovická.

Na plese jako mafián

„Dlouho jsme tu nehráli. Možná tak čtyři roky nebo ještě déle. V Pardubicích jsme vystupovali na zámku na festivalu Pernštejnská fortuna. To bylo moc příjemné a v hezkém prostředí. Ale rádi jsme se vrátili na Hronovickou. Pamatuji se, že se tady odehrávaly i plesy, které pořádala legendární pardubická trampská skupina Stopa. Jednou jsme zde byli dokonce za mafiány. Dneska se nechávají vidět všude, ale dříve to nebývalo zvykem. Vypadal jsem tehdy jako Al Capone,“ zavzpomínal jihočeský muzikant, který se do Pardubic rád vrací.

„Je to krásné město, navíc hudební. Působila tu slavná Stopa, dnes Marien. Folková, trampská a country muzika tady má velkou tradici,“ řekl muž, který se na Hronovické rozhodl splnit životní sen nevidomému hudebníkovi Pavlu Diblíkovi. Ten je absolventem Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ, jež už více než čtvrtstoletí pomáhá dětem a mladým lidem s hendikepem.

Splněný sen a radost

„Pavel Diblík za námi přišel v létě na festivalu Folk na Lichnici, kde hrál s Muzikoterapeutickým souborem školy SVÍTÁNÍ Mlima Jua. Poprosil nás, jestli by si s námi nemohl zahrát. To by bylo hodně narychlo, tak jsem ho pozval na náš samostatný koncert v Pardubicích a slíbil, že pokud dobře dopadne zvuková zkouška, může s námi vystoupit. Už na zkoušce bylo znát, že na piano hraje velice hezky a dobře vnímá rytmus. Bylo mi potěšením si s ním zahrát,“ vysekl Pavel Žalman Lohonka poklonu Pavlu Diblíkovi.

„Navzdory svému hendikepu se dokáže radovat ze života. Díky hudbě objevuje svět trochu jiným způsobem, přes tóny a harmonii, a daleko lépe snáší svůj nelehký úděl. Vyrovnal se s ním skvěle, nezanevřel na život a snaží se druhým ukázat, že něco umí,“ pokračoval slavný folkař, jenž Pavlu Diblíkovi udělal obrovskou radost. Stejně jako publikum, které nevidomého muzikanta odměnilo dlouhotrvajícími ovacemi.

„Moc děkuji Žalmanovi za tu příležitost si s ním zahrát. Po osobním setkání s papežem Františkem ve Vatikánu je to můj další splněný životní sen,“ neskrýval dojetí Pavel Diblík.

Každý koncert je jiný

„Každý koncert je jiný, bezprostřední,“ nechal se slyšet Pavel Žalman Lohonka, který dal kapele prostor i na nejrůznější vtípky. Například písni Kdyby tady byla taková panenka předcházela ukázka, jakou by mohla mít tato pecka podobu v podání hvězd televize Šlágr. „Na Hronovickou přijedeme 14. prosince znovu. Tentokrát jako Veselá Trojka, tak přijďte,“ žertovali členové Žalmanova Spolu.

„V mé kapele se hodně měnily zpěvačky. To byl vždycky živel. A také jsem chtěl, aby bylo na co koukat,“ smál se Pavel Žalman Lohonka, který si své kulaté výročí připomíná stylově.

„Moc neslavíme, ale jezdíme po celé republice a hrajeme. Od začátku roku to bude už přes sto koncertů. V programu zní starší i nové písničky,“ podotkl folkový bard, jemuž by asi málokdo hádal 72 let.

„I v tomto věku se snažím, aby má hudba byla stále moderní. Proto jsem rád, že kytarista hraje také na elektrickou kytaru a že naše muzika dostala folkrockový nádech,“ sdělil Pavel Žalman Lohonka, který se moderních trendů rozhodně nezříká.

„Velmi záleží na sestavě kapely, jestli jde o schopné muzikanty a zpěváky a jestli člověk dokáže využít jejich potenciál,“ dodal umělec, který si k padesátinám na scéně nadělil nové dvojalbum.

Jazzové překvapení

„Jedna deska je tradiční. Obsahuje lehce zapomenuté písničky, které jsme znovu natočili. Druhá je možná trochu překvapivá, protože je jazzová. Moc jsem se na ni těšil. Šlo o moje tajné přání. Zajímalo mě, jak by to vypadalo, kdyby se mých písniček chopil někdo jiný a přetavil je do jiné podoby. Ověřil jsem si, že hudba je jenom jedna. Buď dobrá, nebo špatná,“ pravil oblíbený kumštýř, který má z jazzového alba úžasný pocit.

„Nahráli ho naši kamarádi, jazzoví muzikanti z Českých Budějovic, my jsme na něm pouze zpívali,“ upřesnila hvězda tuzemského folkového nebe, jež má na svém kontě i nový reprezentativní zpěvník a především film Naslouchám tichu země.

Jde o inscenovaný dokument, který přináší uhrančivý příběh muže, jenž ve stovkách svých písniček dokázal vybudovat svět, v němž je spoustě lidí dobře. „Už dříve jsem dostával nabídky na různé dokumenty, ale až nyní se nám podařilo domluvit spolupráci s Českou televizí na větším projektu. Film je částečně hraný. Z mého pohledu obsahuje všechno podstatné. Nyní jde v kinech, někdy koncem roku se objeví v televizi a také na DVD,“ prozradil na adresu snímku, který bude například 10. listopadu k vidění v kině Mír v Heřmanově Městci.

Příznivé reakce diváků

„Reakce diváků jsou velice příznivé. Překvapilo mě, že na jeho konci za mnou chodí a mají uslzené oči. Asi je to tím, že je film pravdivý a publikum je dojato z jeho upřímnosti,“ uzavřel Žalman.

Autor: Tomáš Dvořák
Foto: Škola Svítání, o.p.s.