Dva Eliášové se představí v expozici skla Východočeského muzea…

28/05/2018

Pardubice – V rámci expozice sbírky skla Východočeského muzea v Pardubicích se návštěvníci již potřetí seznámí s tvorbou předních českých sklářských výtvarníků v jiných uměleckých oborech. Tentokrát se jedná o obrazy otce a syna, Bohumila Eliáše staršího a Bohumila Eliáše mladšího. Výstava nazvaná Eliáš & Eliáš ml., obrazy sklářských výtvarníků, se pro veřejnost v druhém patře Zámku Pardubice otevírá v pátek 1. června.

„Obrazy v expozici skla opět dotvářejí atmosféru sálu a posilují umělecký zážitek z prohlídky sklářské tvorby o další výtvarnou dimenzi," říká kurátor výstavy Ivo Křen. „Na téměř třiceti obrazech, často velmi rozměrných, lze sledovat zrání malířského výrazu obou autorů, srovnávat jeho odlišné směřování i prvky vzájemného ovlivnění," upozorňuje Křen.

Bohumil Eliáš st. (1937 -2005) byl v kontextu české scény ateliérového skla 20. století jednou z nejvýraznějších postav, tvůrcem, který se svou mnohotvárnou originální tvorbou zapsal i do světového kontextu moderní umělecké sklářské tvorby. Malířské cítění tvořilo základ Eliášovy umělecké osobnosti, a proto se vedle tvorby ze skla pohyboval paralelně i v poloze malířské. Jeho malba prošla několika proměnami od vlivů impresionismu a surrealismu až po osobitý malířský výraz, který se vyznačoval nevázanou expresivní barevností a zároveň autorovou radostnou fantazijní hrou. Co do použitých prostředků v ní bylo vše dovoleno. Abstraktní tvarová zkratka i naturalisticky zpracovaný detail, skrumáže tvarů či prostupování se prostorových plánů. Řada Eliášových obrazů vypráví příběhy – banální epizody i situace majících rámec podobenství. Autor si tak rád proměňoval okolní svět v pomyslné divadlo, bytosti v něm viděl jako herce nejrůznějších groteskních nebo tragických rolí.

Bohumil Eliáš ml. (1980) zaměřil svůj výtvarný zájem také ke sklu. Zvolil však nejprve studium figurálního sochařství. Svou tvorbu rozvíjí souběžně v poloze plastik z taveného skla, bronzu i jiných materiálů, ale i v poloze malířské. Navazuje na charakter velkorysého tvůrčího rozmachu svého otce. Volí však jinou cestu, oproštěnou od složitosti prolínajících se plánů a především zbavenou dějovosti příběhů. Dramatické děje „divadla světa" nahrazují na jeho obrazech hry s kompozicí tvarů. Často dochází až do polohy redukované barevnosti a tvarového minimalismu, vycházejícímu z torzálních fragmentů nejrůznějších reálií. Jednoduché motivy sestavuje do abstraktních kompozic v imaginativním volném prostoru.